Syn.: Curtisia fagifolia Salisb., Curtisia faginea Aiton, Junghansia faginea (Aiton) J. F. Gmel., Relhamia faginea (Aiton) J. F. Gmel., Sideroxylon dentatum Burm. f.
Čeleď: Cornaceae Bercht. et J. Presl – dřínovité; Curtisiaceae (Harms) Takht.
Curtisia dentata
Rozšíření: Areál se táhne od okolí Kapského Města v pruhu podél Indického oceánu až na severovýchod Jihoafrické republiky, zasahuje i do Lesotha a Svazijska. Nejsevernější lokality se nacházejí na pomezí Zimbabwe a Mozambiku. V současnosti je tento druh považován za zástupce monotypické čeledi.
Ekologie: Stanovištěm jsou vlhké návětrné zalesněné svahy a lesní rokliny. Vystupuje až do nadmořské výšky 2300 m. Květy nevoní ani netvoří nektar, rostliny jsou převážně autogamní, případně opylované větrem. Plody konzumují a transportují býložraví živočichové.
Curtisia dentata
Popis: Stálezelený statný keř nebo strom vysoký 2–12(–20) m; borka je v mládí hnědá a hladká, později tmavohnědá a rozpraskaná do čtvercových segmentů; letorosty a mladé listy jsou hustě bronzově až rezavě sametově chlupaté. Listy jsou vstřícné, kožovité, eliptické až vejčité, 2,5–10 cm dlouhé a 2–7,5 cm široké, tmavozelené, se zpeřenou žilnatinou, na líci lysé, na rubu rezavě chlupaté, na okraji hrubě zubaté, na vrcholu zašpičatělé; řapík je 2–3 cm dlouhý; palisty chybějí. Květenství je koncová lata s plstnatými větvičkami a drobnými rezavými listeny; květy jsou drobné, 4četné, téměř přisedlé, oboupohlavné; kališní trubka srůstá se semeníkem, kališní cípy jsou krátké, vejčité; korunní lístky jsou drobné, volné, smetanově bílé nebo načervenalé; tyčinky jsou 4; semeník je spodní, 4pouzdrý, v každém pouzdře se tvoří jediné vajíčko, čnělka je kratičká, nese 4laločnou bliznu. Plodem je bílá kulovitá peckovice o průměru asi 1 cm, hořké chuti.
Využití: Pevné a trvanlivé dřevo, které se trochu podobá mahagonu, má využití v nábytkářství. Díky množství obsažených tříslovin se borka, větvičky i listy používaly k činění kůží. Borka je v lidovém léčitelství součástí tradičních směsí podávaných při bolestech zubů, při průjmových stavech, ale i jako afrodisiakum.
Poznámka: Rod byl pojmenován na počest anglického botanika a entomologa Williama Curtise (1746–99), zakladatele věhlasného časopisu Curtis’s Botanical Magazine.
Curtisia dentata
Curtisia dentata
Curtisia dentata
Fotografováno ve dnech 13. a 17. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Western Cape: Hermanus, rezervace Fernkloof; Garden Route National Park, Diepwalle).