Jihozápad Moravy je na historické památky dosti bohatý. Vždyť kdo by neznal nádhernou Telč, výstavné Jaroměřice nad Rokytnou, či dříve neprávem opomíjené Slavonice? K pozoruhodným městům v této oblasti jistě patří i Dačice, město dvou zámků, statné renesanční věže, barokního františkánského kláštera a sněhobílé kostky cukru (ano, právě tady si kdysi manželka jistého Švýcara poranila při porcování cukrové homole prst, a proto jasně a důrazně požádala manžela, aby jako ředitel místního cukrovaru konečně vymyslel něco rozumného, co by se nemuselo lámat až tak krvavě).
Dačice
První zmínky o Dačicích pocházejí už z konce 12. století, na město však byly povýšeny až v 16. století. Tehdy se staly centrem rozsáhlého panství Krajířů z Krajku, šlechtického rodu původem z Korutan, právě v této době se zde rozvinula významná renesanční kultura. Krajířové postavili v tomto městě v rozmezí let 1579–91 dva renesanční zámky, tzv. Starý zámek u náměstí a tzv. Nový zámek za městem, u kterého leží i námi zmiňovaný zámecký park. U Nového zámku, který postavil italský stavitel Francesco Garof de Bissone, už tehdy byla i menší renesanční zahrada. Bylo v ní údajně několik glorietů, za zahradou se rozkládal i vinohrad a ovocný sad. Avšak v baroku vzala za své.
Dačice
V první čtvrtině 18. století, za doby Jindřicha Karla z Osteinu, zde byla zřízena zahrada barokní. Tehdejší majitel byl vysokým státním úředníkem a císařským vyslancem v Petrohradě. Rod pocházel z Alsaska, ale v roce 1710 se usadil v Čechách a za nedlouho i v moravských Dačicích. Ovšem v roce 1818 se další majitel panství Karl Anton Maximilian Dalberg (1792–1859) rozhodl zahradu proměnit v dobově módní anglický park s romantizujícími architektonickými prvky. K tomu vytvořil plán vídeňský stavitel Heinrich Riedel. Nutno říci, že Karl Anton Maximilian Dalberg a jeho manželka Charlotta byli milovníky přírodních věd, zejména botaniky a zoologie. Ve zdejší zámecké knihovně, která schraňuje přes 13 tisíc svazků, se dochoval například Zweiter Haupt-Catalog der Pflanzen und Obst-Sorten, welche in den Gärten des Carl Freiherrn von Dalberg zu Datschitz vorhanden z roku 1847 a také dva rukopisy Charlotty Dalbergové, Namensverzeichniß der jenigen Pflanzen die wir in Oppenweiler, Ischl und Salzburg in den Jahren 1832 und 1835 kennen lernten a Namensverzeichniß aller Vögel Deutschlands.
Dačice
Zámecký park se dnes rozkládá na ploše 10 hektarů a zahrnuje i rybník s ostrůvkem. Dříve byly součástí parku i altány, u rybníka přistaviště pro loďky, tenisový kurt, kuželna, střelnice, norská chaloupka. V panském zahradnictví stál údajně i empírový skleník. Dodneška se dochovaly v parku pod zámkem jen kaplička a můstky. K posledním výraznějším úpravám vegetace v parku došlo v letech 1964–70. Malý náznak pravidelně řízené zahrady zůstal před zámkem, při vstupu od ulice, za zámkem najdeme jen obrys zatravněného parteru, za kterým již sestupuje park v anglickém stylu až k rybníku.
Dačice
Parkem procházejí četné cesty, ze kterých se nabízejí malebné průhledy k zámku i rybníku. Zdejší travnaté palouky jsou doplněny výsadbami dřevin převážně domácí provenience. K. Hieke (1984) odtud uvádí asi 15 jehličnanů a 80 listnáčů, oceňuje hlavně jedli ojíněnou (Abies concolor), borovice černé (Pinus nigra), tsugu kanadskou (Tsuga canadensis), severoamerickou břízu Betula lenta, převislý habr (Carpinus betulus ´Pendula´), dub bílý (Quercus alba), lípu americkou (Tilia americana), některé jasany, javory aj. Z keřů tu najdeme pěnišníky, šeříky, hlošiny či čimišník.
Dačice
Z bylin vysazených v parku zaujme u kapličky větší porost devětsilu japonského (Petasites japonicus) a podobně jako v mnoha dalších našich zámeckých parcích se i zde téměř invazivně šíří kolotočník ozdobný (Telekia speciosa).
Dačice
Fotografováno dne 22. 9. 2013.