Syn.: Daucus communis Rouy et E. G. Camus
Čeleď: Apiaceae Lindl. – miříkovité
Daucus carota
Rozšíření: Téměř v celé Evropě a Makaronésii, v severozápadní Africe, v Asii nespojitě po Altaj, v Malé Asii, na Kavkaze, na jih od Kaspického moře, v severním Íránu, Indii, také v Číně. Zavlečena do Ameriky, jižní Afriky, Austrálie, na Nový Zéland.
Ekologie: Roste na rumištích, úhorech, podél cest, na loukách a trávnících, často na místech ovlivněných člověkem, hojná. Kvete od června do září.
Popis: Dvouletá bylina (vzácně jednoletá nebo víceletá) vytvářející v prvním roce růžici 2–3krát peřenosečných měkkých listů s čárkovitými úkrojky a zásobní kořen, který je u planých rostlin vřetenovitý, větvený, bělavý. Další rok vyhání mrkev květonosnou vzpřímenou větvenou lodyhu vysokou 20–70 cm. Okolík je hustý, plochý nebo mírně vyklenutý, paprsky se po odkvětu sklánějí k sobě, obal dobře vyvinutý, peřenosečný, obalíčky též vyvinuty. Květy bílé, místo prostředního okolíčku se většinou vytváří vyčnívající tmavočervený květ. Dvounažky s háčkovitými osténky.
Daucus carota
Daucus carotaDaucus carota
Poznámka: Planým rostlinám se říká mrkvous, pěstované se označují jako D. c. subsp. sativus. Liší se válcovitým, kuželovitým, ale také kulovitým kořenem, víceméně nevětveným, výrazně sladkým, pestře zbarveným. Dužnatý kořen může být žlutý, oranžový, červený, fialový. Obsah beta karotenu s barvou souvisí jen málo. Rostliny s tupou špičkou a válcovitým kořenem jsou někdy pojímány jako karotka. Nejedná se však o exaktní pojem, takže jako karotku můžeme označit každou mladou svazkovanou mrkev pro přímý konzum. V zeleninové produkci zaujímá přední místo ve světě, segment kořenových zelenin bezpečně vede. Na rozdíl od planých rostlin obvykle nevytváří středový červený květ, snadno se však s mrkvousem kříží, což činí problémy zejména při pěstování na semeno. Moderní typy odrůd byly vyšlechtěny především ve Francii.
Daucus carota
Fotografováno dne 27. 8. 2007 (Praha-Krč).