Syn.: Dianella austrocaledonica Seem., Dianella celebica (Blume) Kunth, Eustrephus celebicus (Blume) D. Dietr., Rhuacophila celebica Blume, Rhuacophila javanica Blume
Česká jména: takara (Presl 1846)
Čeleď: Xanthorrhoeaceae Dumort. – žlutokapovité
Dianella javanica
Rozšíření: Druh jihovýchodní Asie a jihozápadního Tichomoří, vyskytuje se v oblasti od Malajsie a Indonésie přes Filipíny a Papuu-Novou Guineu až po Novou Kaledonii a Fidži.
Ekologie: Roste ve vlhkých tropických lesích a křovinách, v lesních lemech i na suti sopečných svahů, kolem skal i na březích vodních toků, v nadmořských výškách zhruba od 1000 až do 3000 m. Kvete po celý rok.
Dianella javanica
Popis: Vytrvalá bylina s horizontálním oddenkem, lodyhou přímou, až 2 m dlouhou, jednoduchou nebo i větvenou a listy nahloučenými ve dvou řadách spíše v horní části lodyhy. Listy jsou mečovité, 12–35(–40) cm dlouhé a 0,7–2,5 cm široké, celokrajné, na vrcholu špičaté. Květenství je latnaté, poměrně řídké, přesahující listy; listeny jsou kopinaté až vejčité; květy jsou stopkaté, okvětních lístků je 6, jsou kopinaté, 6–12 mm dlouhé, světle modré, bílé nebo až nažloutlé; tyčinek je 6, jejich nitky jsou ve střední části poněkud nafouklé. Plody jsou elipsoidní bobule, které jsou 8–15 mm dlouhé, v době zralosti černé.
Záměny: Od rozšířenější takary mečolisté (Dianella ensifolia) se dobře rozpozná podle šířky tyčinkových nitek. Zatímco u druhu D. ensifolia jejich ztloustlá část se objevuje až na jejich vrcholu (hned pod prašníky), tento představovaný druh je má zesílené přibližně ve střední části. Navíc listy u D. ensifolia jsou po okraji a na rubu na střední žilce jemně zubaté, avšak D. javanica tyto znaky postrádá.
Poznámka: Rod Dianella v současnosti zahrnuje asi 40 druhů z tropů a subtropů Tichomoří, Austrálie, jihovýchodní Asie a Madagaskaru.
Dianella javanica
Dianella javanica
Fotografoval Mário Duchoň, dne 3. 2. 2013 (Indonésie, Sumatra, Gunung Marapi).