Syn.: Orthodicranum montanum (Hedw.) Loeske – sobík chlumní
Čeleď: Dicranaceae Schimp. – dvouhrotcovité
Dicranum montanum

Dicranum montanum

Rozšíření: Evropa, Turecko, Kavkaz, severní, střední a východní Asie, Severní Amerika, Peru. V ČR všeobecně rozšířený druh na celém území, vyhýbá se vápencovému podkladu; častější je v horách; pouze vzácně však překračuje hranici lesa.
Ekologie: Na kořenech a kmenech stromů, ztrouchnivělém dřevě, na lesní půdě a silikátových skalách, nejčastěji v horských, zejména bukových lesích, na silikátových skalách, chybí na vápencích. Hojně od nížin do nejvyšších poloh s těžištěm v montánním pásmu.
Popis: Rostliny vytváří rozsáhlé, husté, nelesklé, žlutozelené až tmavě zelené trsy. Lodyhy 0,5–4 cm vysoké, hustě hnědě vlášenité. Listy 2,5–4 mm dlouhé, 7–11× delší než širší, všestranně odstálé, slabě srpovitě zahnuté, za sucha silně stočené až kadeřavé, někdy s ulomenou špičkou, za vlhka přímo odstálé. Z úzce kopinaté báze vybíhají v žlábkovitou, na hřbetní straně hustě mamilnatou a na okraji nepravidelně jemně zubatou špičku. Žebro silné, 1/4–1/5 šířky báze, vybíhající do špičky, na hřbetní straně ve špičce zubaté a mamilnaté. Na příčném řezu žebrem s jednou řadou vůdčích buněk. Buňky čepele jednovrstevné, slabě ztlustlé, horní buňky 9–12 µm široké, různých tvarů, převládají ostře čtyřhranné, uspořádané v řadách, netečkované, na hřbetní straně ve špičce mamilnaté, bazální buňky 3–6 : 1, podlouhle obdélné, hladké nebo slabě tečkované, křídelní buňky jednovrstevné, hyalinní až světle hnědé, často od ostatních buněk špatně odlišitelné, žebra skoro dosahující. Dvoudomý druh. Štět 1–1,5 cm vysoký, slámově žlutý, pravotočivě zkroucený, jednotlivý. Vzácně plodný. Běžně se rozmnožuje vegetativně prostřednictvím malých kopinatých lístků, které se vytváří v chomáčcích v horní části lodyžky a snadno se odlamují.
Záměny: V terénu dobře rozeznatelný druh. Pravděpodobně nejhojnější epifytický druh i ve znečištěných oblastech.
Dicranum montanum
Fotografováno dne 16. 9. 2009 (Kameničky – Lány).