Syn: Diervilla acadiensis Duhamel, Diervilla canadensis Willd., Diervilla diervilla (L.) MacMill., Diervilla humilis Pers., Diervilla longifolia Raf., Diervilla lonicera var. hypomalaca Fernald, Diervilla lutea Pursh, Diervilla parvifolia Raf., Diervilla tournefortii Michx., Diervilla trifida Moench, Lonicera diervilla L.
Česká jména: zanice zimolezovitá (Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: diervila zimolezová (Dostál 1950), diervila zemolezová (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Caprifoliaceae Juss. – zimolezovité
Diervilla lonicera
Rozšíření: Pochází z východní části Severní Ameriky (od Newfoundland na východě po Saskatchewan na západě, na jih zasahuje až do hor Severní Karolíny a Georgie).
Ekologie: Skalnatá stanoviště, svahy a stráně, suché až středně vlhké, dobře odvodněné půdy.
Diervilla lonicera
Popis: Opadavý rozkladitý keř vysoký 50–100 cm, větve poléhavé až vystoupavé, mladé větévky často načervenalé. Listy krátce řapíkaté, vstřícné, podlouhle až vejčitě kopinaté, zašpičatělé, 3–13 cm dlouhé, okraje pilovité, báze zaoblená až slabě srdčitá. Květy v koncových nebo úžlabních květenstvích, zelenavě žluté, žlutavé, později s oranžovým až purpurovým nádechem, koruna nálevkovitá, lístky zaokrouhlené, čnělka a tyčinky chlupaté. Kvete v červnu až červenci. Plodem je lysá tenkostěnná tobolka s mnoha semeny.
Využití: Používá se v parkových výsadbách, květy jsou poměrně nenápadné, ale keř se dobře uplatňuje jako podrost pod vyššími stromy, snáší sucho i částečné zastínění. Na podzim se listy zbarvují červeně. V lidovém léčitelství se používá jako projímadlo, močopudný prostředek a k léčení onemocnění očí.
Poznámka: Rod je pojmenován na počest francouzského chirurga N. Dierville, který přivezl do Francie roku 1699 první keře tohoto rodu.
Diervilla lonicera
Diervilla lonicera
Fotografováno dne 3. 7. 2011 (arboretum Americká zahrada u Chudenic).