DITTRICHIA VISCOSA (L.) Greuter – ditrichie lepkavá

Syn.: Erigeron viscosus L., Inula viscosa (L.) Aiton
Čeleď: Asteraceae Martinov – hvězdnicovité

Rozšíření: Původní v přímořských oblastech celého Středozemního moře i v Makaronésii, zavlečena například do Austrálie nebo Severní Ameriky. U nás se nevyskytuje.
Ekologie: Roste na narušených půdách na rumištích, starých zdech, v balvanitých a štěrkovitých korytech vysychajících toků poblíž pobřeží i přímo na mořském pobřeží, stoupá do výšek okolo 500 m n. m.

Popis: Vytrvalá, hustě žláznatá bylina vonící po kafru. Lodyha přímá nebo jen u báze vystoupavá, zdola dřevnatějící, s velmi četnými větvemi, které jsou mnohem kratší a tenčí. Listy střídavé, přisedlé, kopinaté. Květenství je hustá lata, zákrov je válcovitý se zaoblenou bází. Koruna světle až sytě žlutá, jazykovitých květů 12–16, průměr úboru je 15–25 mm. Plodem je nažka. Druh kvete od června do listopadu.
Poznámka: V Austrálii, kam byla zavlečena v polovině 20. století, je vedena na seznamu druhů potenciálně ohrožujících přirozené ekosystémy a biodiverzitu. Produkuje velké množství semen, průměrně velká rostlina za sezónu vytvoří 600–700 úborů. Vylučuje látky, inhibující klíčení semen ostatních druhů. Látky obsažené v rostlinách mohou po kontaktu u lidí způsobit kožní potíže.
Rod Dittrichia je pojmenován po německém botanikovi Manfredu Dittrichovi, specialistovi na čeleď Asteraceae.


Fotografováno dne 19. 8. 2009 (Španělsko, Tossa de Mar, mořské pobřeží).