Syn.: Arnica austriaca (Jacq.) Hoppe
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Jižní, střední a západní Evropa, Malá Asie, severní hranice areálu probíhá naším územím (vyskytuje se ještě také v jižním Polsku). V 19. století býval kamzičník rakouský v našich horách hojným až obecným druhem, v současnosti je již mnohem vzácnější. Vyskytuje se na Šumavě, v Novohradských horách, na Třeboňsku, v Orlických horách, na Králickém Sněžníku, v Hrubém Jeseníku, Moravskoslezských Beskydech a Javorníkách.
Ekologie: Roste v lesních lemech a křovinách, na březích vodních toků, v pásmu od podhůří do hor. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá, poměrně statná bylina se silným oddenkem, 30–150 cm vysoká. Lodyha je přímá, nahoře chudě větvená, olistěná. Přízemní listy jsou řapíkaté, srdčité, po okraji vroubkované až pilovité; lodyžní listy jsou až 20 cm dlouhé a 10 cm široké, dolní řapíkaté, kopisťovité až srdčité, horní přisedlé, podlouhlé. Úbory jsou velké, nápadné, vyrůstají po 5–17, dosahují průměru 5–6 cm; zákrov je miskovitý, zákrovní listeny jsou kopinaté, až 18 mm dlouhé; liguly jazykovitých květů jsou žluté, až 4 cm dlouhé. Plody jsou nažky, chmýr mají jen nažky z trubkovitých květů.
Ohrožení a ochrana: Z hlediska ohrožení je kamzičník rakouský řazen ke vzácnějším druhům naší květeny, které vyžadují další pozornost (C4a), podle zákona však patří ke druhům ohroženým (§3).
Poznámka: Traduje se, že oddenky kamzičníku rakouského konzumovali alpští lovci kamzíků, aby netrpěli závratěmi na skalách. Jiné druhy kamzičníku byly v minulosti pro podobné účinky pěstovány i v klášterních zahradách, nutno však zmínit, že obsahují i určité jedovaté látky.
Fotografováno dne 11. 7. 2003 (Česko, Hrubý Jeseník, Velká kotlina).