Vrch Doutnáč je nepříliš nápadný protáhlý zalesněný hřbet mezi Bubovicemi a Srbskem, je součástí NPR Karlštejn (okres Beroun). Z botanického hlediska je význačný hned dvakrát: jednak výskytem rudohlávku jehlancovitého, jedním z posledních v Čechách, a pak také vyjmutím z lesního hospodaření v roce 2004 a ponecháním vlastnímu vývoji.
Doutnáč
Na cestu se vydáme ze Srbska, podél vyschlého Bubovického potoka. Ačkoli jediné místo, kde lze spatřit vodu jsou Bubovické vodopády (či lépe kapkopády), rostou v údolí potoka typické vlhkomilné rostliny. Ze stromů jasany (Fraxinus excelsior) a kleny (Acer pseudoplatanus), z letních bylin např. kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) nebo čistec lesní (Stachys sylvatica). Přímo u vodopádů lze spatřit množství kapradin, nejnápadnější je asi sleziník červený (Asplenium trichomanes), na suťových svazích oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) a u cesty lilii zlatohlávek (Lilium martagon).
Vodopády
Svahy Doutnáče porůstají listnaté lesy různého složení, v závislosti na půdních podmínkách a oslunění. V nižších partiích roste dub zimní (Quercus petraea), habr (Carpinus betulus), babyka (Acer campestre) a lípa srdčitá (Tilia cordata), na severním svahu se přidává buk (Fagus sylvatica) a v podrostu lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Bylinné patro je bohaté, jmenujme jaterník (Hepatica nobilis), kopytník (Asarum europaeum), obě kyčelnice (Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum) a okrotici bílou (Cephalanthera damasonium). Nás ale dnes zajímá šípáková doubrava.
bučina
Rozvolněné porosty dubu pýřitého (Quercus pubescens) rostou na jižním skeletovitém svahu, kde místy ustupují skalní stepi. Ta je zajímavá především na jaře (například zde rozkvétají kosatce – Iris spp.), dnes působí vyschlým dojmem, vápencovou suť oživují především chrpy – běžnější luční (Centaurea jacea) a vzácnější chlumní (Centaurea triumfettii), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), sem tam zasvítí divizna (Verbascum spp.). Ožanku kalamandru (Teucrium chamaedrys) najde jen bedlivější oko, zato drobný žlutý rozchodník (Sedum acre) přehlédnout nelze. Jinak vápencová skalní step v parném odpoledni omamně vonní, díky množství silic z hluchavkovitých rostlin. Z dosud nezmíněných můžeme uvést odkvetlé šalvěje (Salvia pratensis), dokvétající čistec vzpřímený (Stachys recta), či zvláště vonnou dobromysl (Origanum vulgare).
skalní stepi
Ale zpět k šípákové doubravě. Zakrslé duby doprovází bohaté keřové patro: dřín (Cornus mas), svída krvavá (Cornus sanguinea), ptačí zob (Ligustrum vulgare), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), břek i muk (Sorbus torminalis, Sorbus aria), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), hlohy (Crataegus spp.) aj. Na světlinách roste třemdava bílá (Dictamnus albus), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), bukvice lékařská (Betonica officinalis), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), péřité kavyly (Stipa spp.) a také rudohlávek jehlancový (Anacamptis pyramidalis). Nalezl jsem dva kvetoucí exempláře, snad je na vině letošní sucho, nejpravděpodobněji ale neznalost terénu. Zdejší populace je poměrně bohatá, prostě jsem nechodil po těch správných místech. Změnu hospodaření lze vinit jen ztěží, za tři roky se nijak neprojevila – lesní porosty zde nepůsobí pralesovitějším dojmem, než jiné české lesy.
enkláva
Fotografováno dne 24. 6. 2007.