Syn.: Draba nivicola var. orbiculata (Rose) O. E. Schulz, Draba orbiculata Rose
Čeleď: Brassicaceae Burnett – brukvovité
Draba nivicola
Rozšíření: Endemit mexických Kordiller, většina známých lokalit leží v centrální části Transmexického vulkanického pásu jižně a jihovýchodně od mexického hlavního města.
Ekologie: Roste v alpínském pásmu vulkanických hor, obvykle v kamenité suti, ve štěrbinách skal, při okrajích kráterů, v nadmořských výškách od 3900 do 4600 m. Kvete od února do května.
Draba nivicola
Popis: Vytrvalá bylina s dřevnatějící bází či spíše polokeřík s jednoduchým či větveným kmínkem, který je pokryt pozůstatky starých listů. Lodyha je 2–12 cm dlouhá, obvykle jednoduchá, mírně až hustě chlupatá. Přízemní listy vyrůstají ve zdánlivé růžici, jsou přisedlé, podlouhlé, 1–4 cm cm dlouhé a 0,3–0,5 cm široké, celokrajné, po obou stranách mírně až hustě plstnatě chlupaté, šedozelené, lodyžních listů je 2–5, jsou přisedlé, podlouhlé, rovněž celokrajné, chlupaté. Květenství tvoří krátký hrozen; kališní lístky jsou široce vejčité až skoro okrouhlé, 1,5–2,2 mm dlouhé, lysé nebo řídce chlupaté, korunní lístky jsou obvejčité, 1,7–2,5 mm dlouhé, žluté. Plodem je vejcovitá či až skoro kulovitá šešulka, (2–)3–5 mm dlouhá, lysá nebo řídce chlupatá.
Poznámka: Z Mexika byla dříve popsána řada druhů chudin, v současnosti byl jejich počet výrazněji redukován, řada z nich je dnes řazena ke značně polymorfnímu druhu Draba jorullensis. Tento druh se vyskytuje na podobných alpínských stanovištích Mexika, Guatemaly a Kostariky, bývá však často vyšší, může dosahovat 5–35(–60) cm, listy má spíše obkopinaté, výrazněji k bázi zúžené, jeho lodyha je obvykle větvená, navíc kvete většinou později (od června do září).
Draba nivicola
Draba nivicola
Draba nivicola
Draba nivicola
Draba nivicola
Fotografoval Mário Duchoň, dne 3. 4. 2015 (Mexiko, pomezí států Puebla a Veracruz, Pico de Orizaba).