Adolpho Ducke (Walter Adolpho Ducke) se narodil dne 19. října 1876 v Terstu a zemřel 5. ledna roku 1959 ve Fortaleze v Brazílii. Byl brazilský botanik, entomolog a etnograf rakousko-uherského původu.

Protože se po smrti otce musel sám živit, odjel do Brazílie a usídlil se na krátkou dobu v São Paulu. Později se vrátil do Evropy a vystudoval entomologii. V roce 1899 dostal pracovní nabídku od Emília Goeldiho do oddělení zoologie v Museu Paraense v Belému v Brazílii, kde mu byla přidělena entomologická sbírka. Vynikal svým velkým pracovním nasazením a s nadšením rozšiřoval vědecké poznatky z oblasti taxonomie vos, včel a stromů Amazonie. Výsledky své práce publikoval většinou v němčině v nejprestižnějších časopisech své doby.
V raném období se soustředil na výzkumnou činnost v oblasti entomologie. Duckeho entomologický materiál se v současné době nachází například v Museu Paraense Emílio Goeldi v Belému, v Museu de Zoologia na univerzitě v São Paulu nebo v Londýně v Natural History Museum. V roce 1911 Ducke objevil druh medonosky Melipona subnitida.
Pod vlivem kolegů botaniků Jacquesa Hubera a Paula Le Cointe začal shromažďovat taktéž botanický materiál a věnoval se studiu rostlin. Často také spolupracoval s botaniky z jiných institucí, například z Jardim Botânico v Rio de Janeiru nebo Instituto Agronômico do Norte v Belému. V průběhu své výzkumné činnosti tak stále více inklinoval k botanice, což vedlo k absolutní přeměně jeho zájmů a aktivit jakožto výzkumného pracovníka. Tento profesní obrat se odrazil i v jeho publikační činnosti. Do roku 1914 psal výhradně entomologické práce. Po smrti J. Hubera (1914) cítil morální povinnost pokračovat ve studiu a botanické klasifikaci dřevin amazonského deštného pralesa.
Ducke po celý svůj život neúnavně pracoval, uveřejnil řadu článků a monografií s popisem více než 900 nových druhů rostlin z 50 rodů (např. Spathanthus bicolor), zejména pak stromů (např. Dinizia excelsa). Mnoho rostlin nese jeho jméno, například Chimarrhis duckeana (Rubiaceae) nebo Ophiocaryon duckei (Sabiaceae).
V roce 1918 se stal vedoucím oddělení botaniky a fyziologie rostlin v botanické zahradě Jardim Botânico v Rio de Janeiru. Smlouva s botanickou zahradou mu byla několikrát prodloužena. Odchodem do Rio de Janeira nepřerušil svou výzkumnou činnost v Amazonii. Poté, co se vrátil do Rio de Janeira v březnu 1920, přinesl s sebou bohatou sbírku herbářových položek a mnoho druhů živých rostlin. Další cestu do Amazonie v srpnu 1922 podnikal již za účelem získat co největší množství živých rostlin. Podařilo se mu sebrat 120 rostlin pro botanickou zahradu a navíc 1900 herbářových položek.
Po neshodách s botanickou zahradou v roce 1938 se usídlil v Manausu a pokračoval nadále ve svých výzkumech. V okolí tohoto města našel typicky amazonské druhy. Už během jeho expedic do Amazonie v něm sílily stále větší obavy o budoucnost deštného pralesa. S odchodem do důchodu v roce 1945 neskončila jeho botanická činnost a v roce 1954 předložil ústavu Instituto Nacional de Pesquisas da Amazônia (INPA) návrh vytvořit přírodní rezervaci právě nedaleko Manausu. Svého snu se však nedožil. Reserva Florestal Adolpho Ducke byla vytvořena až v roce 1963, kdy se oblast se stala součástí Instituto Nacional de Pesquisas da Amazônia (INPA). V roce 1972 bylo území prohlášeno za přírodní rezervaci.
Manaus