Syn: Durio acuminatissimus Merr.
Česká jména: batan indský (Presl 1846), durian (Valíček 1989), duriánovník (Mareček 1996)
Čeleď: Malvaceae Juss. – slézovité
Durio zibethinus
Rozšíření: Druh pochází z Malajsie, možná je původní i na indonéské Sumatře a Borneu. V současné době se pěstuje především v jihovýchodní Asii (Indonésie, Malajsie, Nová Guinea, Filipíny, Barma, Thajsko, Vietnam, Indie, Srí Lanka), v malém měřítku se pěstuje v celém tropickém pásmu.
Ekologie: Roste ve vlhkých tropických oblastech s průměrnými ročními srážkami 2000–4000 mm, v nadmořské výšce do 800 m. Květy se objevují až po sedmém roce života jedince. Kvete od března do dubna, plody dozrávají 3–4 měsíce po odkvětu. Květy rodu Durio s hojnou produkcí nektaru a výrazným pachem opylují včely, netopýři a ptáci. Strom plodí 1–2× do roka. Pach zralých plodů láká četná zvířata včetně veverek, jelenů, myší, prasat, orangutanů, slonů a dokonce masožravých tygrů (některá jej ucítí i na půl kilometru), větší zvířata pak v trusu roznášejí semena.
Durio zibethinus
Popis: Stálezelený strom dorůstající výšky 20–40(–50) m, se středně hustou korunou. Kmen má průměr do 1 m; borka je šupinatá, zabarvená do hněda. Listy jsou střídavé, čepele vejčité, eliptické až podlouhlé 10–18 cm dlouhé, 6–9 cm široké, na líci lesklé, na rubu s drobnými hnědavými trichomy. Květenství na dlouhých stopkách vyrůstá přímo ze silnějších větví nebo kmene a tvoří je svazečky 3–30 květů; obvykle se nachází ve výšce 8 m nad zemí a výše. Kalich je srostlý z 5 vejčitých špičatých kališních lístků, podepřený 2–3 lístky kalíšku; korunních lístků je 5, jsou obvejčité, bělavé, světle žluté nebo narůžovělé. Tyčinek je značný počet, nitky jsou na bázi srostlé do 5 svazečků; pětipouzdrý svrchní semeník se zužuje v jednoduchou čnělku, zakončenou paličkovitou bliznou. Z jednoho květenství dozrává až 5 plodů. Plodem je šedozelená pukavá tobolka, oválná až téměř okrouhlá, s 5 švy, tvrdým oplodím a na povrchu hustými ostny kuželovitého tvaru. Plod o velikosti až 30 × 15 cm může vážit 2–5 kg. Ve zralosti jsou plody na povrchu zelenožluté až nahnědlé. Masitá dužnina obsahuje 2–6 světle hnědých semen.
Využití: Duriánovník je v jihovýchodní Asii známý a konzumovaný již od prehistorických dob. Mezi třiceti známými druhy rodu Durio má devět jedlé plody. D. zibethinus je druh komerčně pěstovaný ve velkém měřítku. Jedná se o druh v jihovýchodní Asii velice ceněný. Přičítají se mu i afrodiziakální účinky.
Plody duriánovníku silně nepříjemně páchnou, mnohde je zakázáno přepravovat je veřejnou dopravou nebo prodávat v uzavřených objektech včetně hotelů. Konzumuje se žlutobílý míšek plodu, podává se syrový, jako zmrzlina, nebo se z něj vyrábí džem a šťáva, která se pije s kokosovým mlékem. Chuť je jemná, sladká, příjemná, trochu po banánu, mandlích a vanilkovém krému, konzistence hustě krémová. V líčení o chuti tohoto plodu se střídají nadšené projevy jako „nejlahodnější chuť, která předčí všechny ostatní na světě“ nebo „chuť se dá popsat pouze jako nepopsatelná, něco, co budete buď milovat, nebo tím pohrdat“, ale také „pach zkažené cibule, terpentýnu a kanalizace…“. Osobní zkušenost autorky – chuť je lahodná, ale ještě několik hodin po konzumaci se vrací mírná pachuť spojená s pachem plodů.
Nakvašená dužnina se také připravuje s rýží v pokrmu zvaném „lempog“.
Mladé listy a výhonky rostliny jsou občas vařené jako zelenina. Semena se pojídají pražená.
Existují stovky kultivarů tohoto populárního druhu, liší se chutí a barvou dužniny od světle žluté po načervenalou, pachem i jeho intenzitou. Durian se vyváží do řady zemí, čerstvý nebo zmrazený, hlavním vývozcem je Thajsko. Tuto rostlinu oslavují i festivaly v Thajsku a na Filipínách.
Poznámka: Jméno rodu Durio je odvozeno z indonéského a malajsijského slova duri = trn. Druhové jméno odkazuje na cibetku asijskou (Viverra zibetha); není zcela jasné, zda jej Linné pojmenoval tak proto, že se plody používaly jako návnada na cibetky, anebo že durian páchne jako cibetka.
Durio zibethinusDurio zibethinus
Durio zibethinus
Durio zibethinus
Durio zibethinus
Durio zibethinus
Fotografovaly Věra Svobodová, dne 15. 2. 2014 (Srí Lanka, Peradeniya a Pinnewalle), a Alena Vydrová, 3. 2. 2011 (Seychely, Mahé, Les Canelles, Le Jardin du Roy).