Syn.: Edithcolea sordida N. E. Br. in Balf. f.
Čeleď: Apocynaceae Juss. – toješťovité; Asclepiadaceae R. Br. – klejichovité
Edithcolea grandis
Rozšíření: Druh východní Afriky – Etiopie, Somálsko, Keňa, severní Tanzánie a ostrov Sokotra.
Ekologie: Roste v aridních oblastech, na výslunných a suchých skalách a kamenitých stráních, ale i v polostínu křovin.
Edithcolea grandis
Popis: Sukulent, 30–50 cm vysoký. Jeho dužnaté stonky jsou bohatě větvené, žebernaté, pokryté ostrými výstupky, zelené. Květy vyrůstají jednotlivě, jsou velmi nápadné a intenzivně páchnoucí, dosahují 8–13 cm v průměru, jsou 5četné, se zaoblenými cípy a výraznu žlutočervenou kresbou, na okraji korunních lístků jsou chlupaté. Vykvétá na jaře a na podzim, v kultuře však údajně jen vzácně. Plodem je měchýřek.
Poznámka: Druh byl popsán z území Somálska (1895), ze Sokotry byl později uváděn ještě také druh Edithcolea sordida (1903). Dnes je chápán rod Edithcolea jako monotypický. Je příbuzným k rodu Caralluma.
Edithcolea grandis
Edithcolea grandis
Fotografovala Elena Kukučková, dne 6. 10. 2008 (Etiopie, na cestě z Konso do Yabello).