Syn.: Campanopsis graminifolia (L.) Kuntze, Campanula graminifolia L., Pilorea graminifolia (L.) Raf., Wahlenbergia graminifolia (L.) A. DC.
Čeleď: Campanulaceae Juss. – zvonkovité
Edraianthus graminifolius
Rozšíření: Podle současného pojetí se tento druh zřejmě vyskytuje pouze v Itálii ve vyšších pohořích centrálních a jižních Apenin, v nichž se vyskytuje nejdále na sever v průsmyku Furlo v regionu Marche. Na jih zřejmě zasahuje až na Sicílii. V rámci areálu tohoto druhu se rozlišují 3 velmi podobné poddruhy, lišící se tvarem listenů pod strbouly; naše rostliny by zřejmě bylo lze hodnotit jako E. g. subsp. apenninus Lakušić.
Ekologie: Stanovištěm jsou vápencové skalní štěrbiny a terásky, často s velmi mělkými půdami. Lokality leží v nadmořských výškách 1600–2600 m.
Edraianthus graminifolius
Popis: Vytrvalá nízká trsnatá bylina s hustě olistěnými, nevětvenými lodyhami 2–8(–20) cm dlouhými. Listy jsou přisedlé, čárkovité, 2–4 cm dlouhé a 1–2 mm široké, žlábkovité, lysé nebo jen na bázi kratičce brvité. Pětičetné květy tvoří 2–5(–7)květé strbouly; listeny pod strbouly mají obvykle vejčitou nebo kopinatou bázi a jsou náhle zúžené do prodloužené špičky, která délkou obvykle přesahuje květy; kališní cípy jsou asi 6 mm dlouhé, široce kopinaté, hustě chlupaté; koruna je zvonkovitá, 1,7–2 cm dlouhá, modrá, uvnitř chlupatá, její cípy jsou přímo odstálé. Plodem je tobolka, která se otvírá na vrcholu nepravidelnými děrami.
Poznámka: Rod Edraianthus zahrnuje zřejmě kolem 20 velmi podobných druhů, které se vyskytují převážně na Balkánském poloostrově; zřejmě tento jediný roste na Apenninském poloostrově. Jediný kavkazský druh někteří badatelé odlišují do samostatného rodu Muehlbergerella.
Rozlišování modroušků je velmi obtížné: podrobnější informace o nich byly shromážděny teprve v poslední době. Ukazuje se, že je možné rozlišit větší počet vzájemně podobných lokálních endemitů s velmi malými reliktními areály. Jejich druhovému hodnocení napovídají nejen drobné morfologické znaky, fungující mnohdy až na populační úrovni, ale především genetické rozdíly. K diferenciaci jednotlivých druhů přispěl především velmi malý potenciál šíření. Jméno E. graminifolius bylo v minulosti používáno pro více typů rozlišovaných v současnosti, avšak je prokazatelně založeno na rostlinách ze střední Itálie (locus classicus leží v okolní města Sulmona).
Edraianthus graminifolius
Edraianthus graminifolius
Edraianthus graminifolius
Edraianthus graminifolius
Fotografovala Alena Vydrová, dne 2. 7. 2015 (Itálie, NP Gran Sasso e Monti della Laga, Campo Imperatore).