ELAEAGNUS ANGUSTIFOLIA L. – hlošina úzkolistá

Čeleď: Elaeagnaceae Juss. – hlošinovité

Rozšíření: Původní areál této staré kulturní dřeviny tvoří území od východního Středozemí přes Střední Asii až po Mongolsko a Čínu. V Evropě se pěstuje od 16. století a u nás od třicátých let 19. století. Byla zavlečena i do Argentiny (včetně severu Patagonie).
Ekologie: Roste podél vodních toků a v pobřežních lesích, nejčastěji na písčitých půdách. Je velmi odolná k imisím, suchu, nízkým teplotám a tolerantní k zasolení. Z těchto důvodů bývá často součástí městských výsadeb. Ojediněle také zplaňuje.

Popis: Strom, 7–12 m vysoký, často s pokřiveným kmenem, široce kuželovitou korunou a šedočernou odlupčivou borkou. Mladé větvičky bývají stříbřitě šupinaté, starší větve hnědé. Střídavě postavené listy s krátkým řapíkem bývají podlouhle kopinaté, 4–8 cm dlouhé, celokrajné. Listy jsou zpočátku oboustranně stříbřité, starší listy svrchu zelenošedé. V květnu a v červnu vyrůstají v úžlabí listů asi 1 cm velké zvonkovité květy, a to buď jednotlivě nebo po třech. Silně vonné květy jsou vně stříbřité a uvnitř žluté. Plodem jsou stříbřité 0,8–1 cm velké oválné peckovičky soudečkovitého tvaru s moučnou sladkou dužninou.

Využití: Ze sušených plodů se dříve mlela mouka, také se spolu s květy využívaly v lidovém léčitelství. Dřevo bylo oblíbenou surovinou pro výrobu nářadí a hudebních nástrojů.
Poznámka: Hlošina úzkolistá byla ve středověku ve Střední Asii velmi cennou dřevinou. Její plody sloužily jako zdroj bílkovin, cukrů a minerálních látek při cestách karavan, což přispělo k jejímu rozšíření.


Fotografováno ve dnech 13. a 17. 6. (Slušovice) a 3. 9. 2008 (Brno).