Stephan Ladislaus Endlicher (István László) se narodil dne 24. června 1804 v Bratislavě, zemřel 28. března 1849 ve Vídni. Rakouský botanik, numismatik, sinolog.

Začal studovat v Bratislavě na gymnáziu, později na semináři ve Vídni vystudoval teologii a obdržel nižší svěcení. Vrátil se do Bratislavy a věnoval se lingvistice, později i botanice. V roce 1828 získal místo v Dvorské knihovně (dnes Rakouská národní knihovna) v Hofburgu ve Vídni, měl za úkol uspořádat sbírku rukopisů. Protože studoval přírodní vědy (především botaniku) a východoasijské jazyky, byl velmi všestranný. Kromě botanických prací se zabýval základy čínské gramatiky, starou a klasickou německou literaturou i uherskou historií, čínskými a japonskými mincemi. V roce 1836 byl jmenován správcem kabinetu přírodních věd. Když v roce 1839 zemřel J. F. Jacquin (1766–1839), syn N. J. Jacquina (1727–1817), převzal po něm v roce 1840 profesuru na vídeňské univerzitě a místo ředitele univerzitní botanické zahrady. V té době se pokoušel vytvořit přirozený systém klasifikace rostlin a vydal Genera plantarum secundum ordines naturales disposita (Vídeň, 1836–40) a výtah z Genera-Enchiridion botanicum exhibens classes et ordines plantarum (Lipsko, 1841). V Genera sepsal kompletní charakteristiku čeledí a druhů (6895), přiložil seznam použité literatury, zpracoval synonyma, uvedl rozšíření a využití rostlin, proto je práce dodnes užitečná pro botaniky. Endlicher se také organizačně podílel na založení císařské Akademie věd (Akademie der Wissenschaften). Svou knihovnu a herbáře věnoval státu a také trávil mnoho hodin ve společnosti císaře Ferdinanda. Jako liberál byl požádán o zprostředkování jednání během revoluce 1848, ale nakonec musel opustit na nějaký čas Vídeň. Zapojil se do politiky, v roce 1848 byl členem frankfurtského sněmu (rozehnán 6. 6. 1849) a shromáždění v Kroměříži, které bylo rozpuštěno 7. 3. 1849.
Jeho botanické práce se týkaly flóry domácí i cizí. Zpracoval flóru Bratislavy a okolí Flora Posoniensis (1830), kde se objevují kromě jmen rostlin německých a maďarských někdy i jména původu slovanského; spolu s botanikem H. Schottem (1794–1865) Meletemata botanica (Vídeň, 1832); Prodromus Florae Norfolkicae (1833); Atakta botanica. Nova genera et species plantarum (Vídeň, 1833); spolu s přírodovědcem E. F. Poeppigem (1798–1868) Nova genera ac species plantarum quas in regno chilensi, peruviano et in terra amazonica (1835–45); Bemerkungen über die Flora der Südseeinseln (1836); Iconographia generum plantarum (1837–41); Grundzüge einer neuen Theorie der Pflanzenzeugung (1838); Die Medicinal-Pflanzen der österreichischen Pharmakopöe: ein Handbuch für Ärzte und Apotheker (Vídeň, 1842); spolu s přírodovědcem F. Ungerem (1800–70) učebnici Grundzüge der Botanik (Vídeň, 1843); monografii o jehličnanech Synopsis Coniferarum (Sangalli, 1847) a další. Mnoho rozsahem menších prací je v časopise Annalen des Wiener Museums der Naturgeschichte, který založil v roce 1835. Od roku 1840 spolupracoval s C. F. P. von Martiem (1794–1868) na Flora Brasilinesis. Publikoval také práci o květeně Austrálie podle rostlin nasbíraných diplomatem a cestovatelem C. von Hügelem (1795–1870) Enumeratio plantarum quas in Novae Hollandiae ora austro-occidentali ad fluvium Cygnorum et in sinu Regis Georgii collegit Carolus Liber Baro de Hügel.

Oficiální botanická zkratka jeho jména je ENDL. Popsal mnoho nových druhů, především rod Sequoia. Z druhů to jsou např. Eucryphia glutinosa (jako Fagus glutinosa), Nothofagus pumilio (jako Fagus pumilio), Pinus bungeana, Schefflera actinophylla (Brassaia actinophylla) aj. Na jeho počest byl pojmenován rod Endlicheria, Lauraceae, ale také třeba druh Pelargonium endlicherianum.

Endlicher