Syn.: Engelhardtia aceriflora (Reinw.) Blume, Gyrocarpus pendulus Blanco, Juglans pterococca Roxb., Pterilema aceriflorum Reinw.
Čeleď: Juglandaceae DC. ex Perleb – ořešákovité
Engelhardia spicata
Rozšíření: Areál se táhne od Nepálu a východní Indie (Sikkim, Assam) přes Bangladéš, Barmu, Laos, Thajsko a Kambodžu do Vietnamu a jižní Číny (Tibet, Jün-nan, Kuang-si, Kuej-čou, Kuang-tung, Chaj-nan), zasahuje i do Malajsie, na Filipíny a do Indonésie.
Ekologie: Rychle rostoucí dřevina, součást hustých tropických lesů, nejčastěji na horských úbočích. Vystupuje až do nadmořských výšek okolo 2500 m.
Engelhardia spicata
Popis: Stálezelený nebo krátkodobě opadavý jednodomý strom, dorůstá výšky 20(–40) m; kmeny jsou někdy na bázi opatřeny kořenovými náběhy. Listy jsou střídavé, sudozpeřené, řidčeji lichozpeřené, 15–35 cm dlouhé, lysé nebo krátce pýřité; řapík je 2,5–11,5 cm dlouhý; lístky tvoří 2–7 jařem, jsou přisedlé nebo krátce řapíčkaté, eliptické, vejčité až kopinaté, 7–15 cm dlouhé a 2–7 cm široké, na bázi klínovitá, celokrajné, na vrcholu tupé, špičaté až zašpičatělé. Samčí květy tvoří nicí hrozny, jsou podepřeny 3laločným listenem a 2 listenci; kalich tvoří 1–4 lístky; koruna chybí; tyčinek je 3–15. Samičí květenství je zprvu přímé, posléze se ohýbá; 3laločný listen se za plodu zvětšuje; oba listence srůstají se semeníkem do nízkého lemu; kališní lístky jsou 4; koruna chybí; gyneceum tvoří 2 plodolisty srůstající do spodního jednopouzdrého semeníku, blizny jsou 2. Plodem jsou kulovité až vejcovité, 3–6 mm dlouhé, chlupaté nažky s 3 křídly; listen pod každým plodem má prostřední lalok 2,5–3,5 cm dlouhý, postranní laloky 1,5–2 cm dlouhé.
Využití: Borka je významným zdrojem tříslovin.
Poznámka: Do rodu náleží asi sedm druhů, všechny rostou v jihovýchodní Asii.
Engelhardia spicata
Engelhardia spicata
Engelhardia spicata
Engelhardia spicata
Engelhardia spicata
Engelhardia spicata
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich dne 30. 3. 2017 (Barma, Popa Mountain National Park).