Syn.: Epilobium alpinum L. subsp. anagallidifolium (Lam.) Čelak., Epilobium palustre L. γ alpinum, Epilobium alpinum L. et auct. p. p.
Čeleď: Onagraceae Juss. – pupalkovité
Epilobium anagallidifolium
Rozšíření: Vyskytuje se v severní Evropě včetně Islandu, Faerských ostrovů a Hebrid, ve vyšších pohořích střední a jižní Evropy, v balkánských pohořích, na východě Kavkaz i vysoká asijská pohoří – Ťan-šan, Altaj nebo Sajany. Roste i v západní části Severní Ameriky. U nás jen na Šumavě, v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, v supramontánním a alpínském stupni, někdy je splavována do montánního stupně.
Ekologie: Roste na horských lučních prameništích, březích a náplavech horských potoků a štěrbinách mokvavých skal na nezastíněných stanovištích, převážně nad horní hranicí lesa. Preferuje trvale mokré půdy s neutrální až slabě kyselou reakcí, humózní, jílovité až slabě štěrkovité.
Epilobium anagallidifolium
Popis: Vytrvalé drobné byliny s dlouhým oddenkem, už v době květu vyhánějícím tenké poléhavé až vystoupavé výběžky s oddálenými páry malých obvejčitých až okrouhlých listů. Lodyhy četné, řidčeji jednotlivé, z poléhavé báze vystoupavé až téměř přímé, často zprohýbané, (2–)5–15(–20) cm vysoké, tenké, vždy jednoduché, často načervenalé. Listy vstřícné, jen horní střídavé, malé, tupé, dolní obvejčité, často hustě seskupené a zaschlé, prostřední a horní podlouhle vejčité až vejčitě eliptické, na bázi zúžené v kratičký řapík. Všechny listy lysé, světle zelené, celokrajné nebo horní na každé straně nanejvýš s pěti nepatrnými zoubky. Květenství chudé, 1–3(–5)květé, převislé, lysé. Květy malé, kališní lístky úzce eliptické, 2,0–2,5 mm dlouhé, korunní lístky mělce a široce vykrojené, 3–5 mm dlouhé, růžově červené až růžově nachové, prašníky 0,5 mm dlouhé, blizna celistvá, zdéli čnělky. Plodem je tobolka. Druh kvete od července do září.
Ohrožení a ochrana: Druh je v České republice zařazen mezi silně ohrožené druhy (C2).
Epilobium anagallidifolium
Epilobium anagallidifolium
Fotografováno dne 18. 8. 2009 (Francie, Parc National des Pyrénées, Pic du Midi de Bigorre).