Syn.: Epilobium boissieri H. Lév., Epilobium pedunculare var. brunnescens Cockayne
Čeleď: Onagraceae Juss. – pupalkovité
Epilobium brunnescens
Rozšíření: Endemit Nového Zélandu. Byl zavlečen na Britské ostrovy (poprvé zaznamenán v roce 1904), do Irska a Norska, kde je dnes běžným nejen zahradním plevelem a dokonce se zde velmi ochotně kříží s domácími druhy rodu, takže vytváří řadu nových kříženců (např. Epilobium ×brunnatum, E. ×cornubiense, E. ×obscurescens). Nalezen také v Austrálii (východní Victoria).
Ekologie: Otevřené vlhké kamenité a štěrkové lokality, kolem vodních toků a v průsacích, v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1750 m.
Epilobium brunnescens
Popis: Nízká poléhavá bylina tvořící koberce o průměru až 2 m. Lodyhy tenké, kořenující, s liniemi chloupků sbíhajícími z okrajů řapíků, zřídka lysé, v mládí obvykle zelené, později hnědě naběhlé. Listy vstřícné, krátce řapíkaté, čepele vejčité až téměř okrouhlé, 0,15–1,3 × 0,15–1,2 cm velké, obvykle celokrajné, někdy s několika malými tupými zuby, lesklé, často oranžově nahnědlé. Květy 3–5 mm široké, před rozkvětem nicí, na dlouhých semenících typických pro rod Epilobium, kališní cípy kopinaté, korunní lístky dvoulaločné, bílé. Plodem je tobolka, 2–6 cm dlouhá, lysá nebo řídce chlupatá podél okrajů chlopní.
Využití: Pěstuje se jako půdopokryvná rostlina, u nás nejspíše v alpinkovém skleníku.
Epilobium brunnescens
Epilobium brunnescens
Epilobium brunnescens
Fotografováno dne 2. 12. 2011 (Nový Zéland, Jižní ostrov, NP Westland, u Franz Josef Glacier).