Syn.: Serapias helleborine L., Epipactis latifolia (L.) All., Helleborine latifolia Druce
Česká jména: žežhulka širokolistá (Presl 1819, Opiz 1852, Sloboda 1852), kruštík širolistý (Čelakovský 1879, Dostál 1989)
Čeleď: Orchidaceae Juss. – vstavačovité
Epipactis helleborine
Rozšíření: Geograficky nejrozšířenější druh kruštíku, vyskytuje se téměř v celé Evropě, severní Africe, na východ postupuje přes Malou a Střední Asii do Himálaje, Číny a Japonska, zdomácněl dokonce i v Severní Americe.
Ekologie: Náš nejhojnější druh kruštíku, zároveň jeden z našich nejběžnějších vstavačů vůbec. Nejčastěji se s ním možno setkat ve světlých lesích, lesních lemech, ale i podél cest, tedy na druhotných stanovištích. Dospělé rostliny jsou jen středně mykotrofní.
Popis: Vytrvalá bylina, 20–100 cm vysoká. Lodyha je přímá, listy jsou podlouhle kopinaté až široce vejčité, zelené s výraznou žilnatinou. Květenství je až 40 cm dlouhé, květy jsou nicí nebo odstálé, zelenavé nebo i nachově naběhlé. Kvete od června do září, plodem je tobolka. Je to velice variabilní druh, poznání jeho poddruhů a forem rozhodně není u konce.
Ohrožení a ochrana: Kruštík širolistý je řazen ke vzácnějším taxonům naší květeny, které vyžadují další pozornost (C4), mezinárodně je také chráněn úmluvou CITES.
Epipactis helleborineEpipactis helleborine
Epipactis helleborineEpipactis helleborine
Fotografováno od 29. 5. do 19. 7. 2003 (Brno, Hády a Moravskoslezské Beskydy, Bílý Kříž).