Syn.: Serapias longifolia L., Serapias palustris Mill., Epipactis longifolia All., Helleborine longifolia (L.) Moench, Cymbidium palustre Sw., Cephalanthera palustris Rich. ex Pritz., Arthrochilium palustre Beck, Limodorum palustre (L.) Kuntze, Amesia palustris (L.) A. Nelson et J. F. Macbr
Česká jména: žežhulka bahní (Opiz, Sloboda 1852), kruštík bahenní (Čelakovský 1879)
Čeleď: Orchidaceae Juss. – vstavačovité
Epipactis palustris
Rozšíření: Evropa (kromě nejjižnějších a nejsevernějších oblastí), severní Afrika, západní a střední Asie, zhruba po Bajkal, u nás se vyskytuje roztroušeně až vzácně, hojnější je na Moravě.
Ekologie: Jeden ze zástupců našich kruštíků, roste na nezastíněných a stále vlhkých nebo dočasně zaplavovaných lokalitách, na slatinách a prameništích, na vápenci, často i na druhotných stanovištích. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina, lodyha je přímá, 25–50(–80) cm dlouhá. Listy jsou střídavé, vyrůstají v dolní polovině lodyhy, jsou podlouhlé až úzce kopinaté; květenství je hroznovité, 6–15květé; květy jsou nápadně velké, od lodyhy odstálé, pysk je zřetelně delší než ostatní okvětní lístky. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Kruštík bahenní je zařazen k silně ohroženým druhům naší flóry (C2t), ve stejné kategorii je chráněn i zákonem (§2), podobně jako i další naše orchideje je také zařazen do ochrany mezinárodní úmluvy CITES. Na Slovensku je hodnocen jako druh potenciálně ohrožený (NT), také zde je chráněn zákonem (§), stejně tak v Srbsku.
Epipactis palustrisEpipactis palustris
Epipactis palustrisEpipactis palustris
Epipactis palustris
Fotografováno od 21. 5. do 6. 7. 2003 (Brno, Hády a Obůrky-Třeštěnec); bělokvětý exemplář fotografovala Hana Urbanová.