Syn.: Equisetum umbrosum G. F. W. Meyer, Equisetum drummondii Hooker, Allostelites pratense (Ehrh.) Börner
Čeleď: Equisetaceae DC. – přesličkovité
Equisetum pratense
Rozšíření: Holarktický druh, vyskytuje se ve střední, severní a východní Evropě, na Sibiři, v severní Číně, Koreji, Japonsku i Severní Americe. U nás ostrůvkovitě až roztroušeně ve středních polohách, vystupuje vzácně i do hor, výjimečně do nížin.
Ekologie: Roste v lužních lesích, pobřežních křovinách, v zaříznutých údolních tocích středních poloh, na půdách humózních, bazických.
Equisetum pratense
Popis: Vytrvalá, až 50 cm vysoká bylina se sezonním dimorfismem (odlišnost jarních a letních lodyh). Jarní fertilní lodyha je až 20 cm vysoká, nahnědlá. Letní sterilní lodyha je zhruba do 2/3 přeslenitě větvená, hluboce rýhovaná, na lodyžních žebrech s řadou válcovitých hrbolků tvořených oxidem křemičitým. Středová dutina zabírá zhruba polovinu průřezu lodyhy. Větve jsou 3žebré, tenké, často převislé. Zuby lodyžních pochev špičaté s širokým nažloutlým lemem.
Záměny: Přeslička luční z dálky nejvíce připomíná přesličku lesní (Equisetum sylvaticum). Má podobně jemné, rovnovážně odstálé až převislé postranní větve, které ale jsou při bližším pohledu jednoduché, nikoli opětovně přeslenitě větvené. Pokud se podíváme ještě blíže, p. luční má zuby lodyžních pochev volné, jejich počet je stejný jako počet lodyžních žeber a zuby mají široký nažloutlý suchomázdřitý lem. Další možné záměny jsou s letními lodyhami přesličky rolní (Equisetum arvense), která má větvičky tužší, zejména v horní části lodyhy vzhůru směřující, na zubech lodyžních pochev postrádá výrazný suchomázdřitý lem a na žebrech nemá řadu křemitých hrbolků.
Ohrožení a ochrana: Přeslička luční je zařazena k ohroženým druhům naší květeny (C3).
Equisetum pratenseEquisetum pratense
Equisetum pratense
Equisetum pratense
Fotografováno dne 21. 6. 2008 (Lužické hory).