Syn.: Erica aragonensis Willk., Erica australis subsp. aragonensis (Willk.) Cout., Erica occidentalis Merino, Erica pistillaris Salisb., Erica protrusa Salisb., Ericoides australe (L.) Kuntze
Čeleď: Ericaceae Juss. – vřesovcovité
Erica australis
Rozšíření: Druh s těžištěm areálu na Pyrenejském poloostrově ve Španělsku a Portugalsku, vyskytuje se především v jeho střední, západní a severní části; byl zaznamenán také na ostrově Mallorca a v severní části Maroka.
Ekologie: Roste na vřesovištích, v mediteránních křovinách (matorral) a ve světlých lesích, převážně na kyselém, řidčeji i bazickém podkladu. Vystupuje do nadmořské výšky 2000 m. Kvete od ledna do května, někdy i v říjnu až prosinci.
Erica australis
Popis: Stálezelený keř, dorůstá výšky 0,3–1,7(–2,5) m; mladší větvičky jsou hranaté, červenohnědé, jen s nežláznatými chlupy. Listy vyrůstají v 4četných přeslenech, jsou přímo odstálé, čárkovité, (2,5–)3–7(–8) mm dlouhé a 0,4–0,8 mm široké, v mládí žláznatě brvité, později často olysalé, podvinuté. Květenství vyrůstá na konci postranních větviček, má charakter jednostranného okolíku s 2–6 nicími květy; květní stopky jsou 1,5–2,5(–4) mm dlouhé, žláznaté nebo nežláznaté; kališní lístky jsou volné, vejčité až vejčitě kopinaté, 2–3,8(–4,5) mm dlouhé, růžové, na okraji brvité, na ploše často pýřité; koruna je trubkovitá až zvonkovitá, (5–)6–8,5(–10) mm dlouhá, růžová až červená, cípy jsou přímé až přímo odstálé, 1–1,5 mm dlouhé; tyčinky nesou přívěsky; semeník je hustě chlupatý. Tobolka je vejcovitá, elipsoidní až téměř kulovitá, 2,5–3 mm dlouhá, na vrcholu chlupatá.
Poznámka: Jméno Erica aragonensis se vztahuje k rostlinám z vnitrozemí a severní části Španělska a zřejmě představuje horský ekotyp.
Erica australis
Erica australis
Erica australis
Erica australis
Erica australis
Erica australis
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 28. 4. 2017 (Portugalsko, pohoří Serra da Estrela, masiv hory Torre).