Syn.: Empetraceae Lindl. – šichovité; Epacridaceae R. Br.; Monotropaceae Nutt. – hnilákovité; Pyrolaceae Lindl. – hruštičkovité; Vacciniaceae Perleb – brusnicovité
Ericaceae
Ericaceae
POPIS:
Převážně dřeviny menšího vzrůstu, menší keříky (např. Calluna vulgaris, Vaccinium myrtillus) nebo keře (např. Rhododendron), případně i polokeře (Vaccinium vitis-idaea); mnohem méně často jsou to stromy (např. Erica arborea a Erica reunionensis, druhy rodu Arbutus), výjimečně i liány (např. v rodu Satyria). Bylinných typů je poměrně málo (např. druhy rodu Pyrola), ovšem jsou mezi nimi i nezelené parazitické rostliny (např. Monotropa).
Listy jsou střídavé (např. Andromeda), méně často vstřícné (např. Calluna), ale i v 3–4(–6)četných přeslenech (často v rodu Erica); jsou jednoduché, velmi často drobné, šupinovité nebo jehlicovité, tzv. erikoidní (např. Erica a Empetrum), řidčeji větší, ploché, lupenité (např. Rhododendron a Arbutus); mohou být stálezelené, poněkud méně často i opadavé (z borůvek např. Vaccinium myrtillus, z dalších např. Rhododendron luteum). Palisty chybějí.
Květy jsou nejčastěji uspořádány v hroznovitém květenství, nejčastěji jsou to úžlabní nebo koncové hrozny (např. Pyrola) nebo jejich latovité soustavy (mnohé druhy rodu Erica), zřídka jsou květy v okolících (Chimaphila) nebo jednotlivé (např. Moneses uniflora). Listeny a listence bývají většinou pod květy přítomny. Vlastní květy jsou cyklické, stavěné podle čísla 4 (rod Oxycoccus, Calluna, převážná většina druhů rodu Erica) nebo 5 (např. Andromeda, Rhododendron), výjimečně je květ stavěný podle čísla 3 (Empetrum) nebo 7 (Bejaria); zpravidla jsou květy oboupohlavné, zřídka jednopohlavné; oddělené pohlaví květů může být spojeno s dvoudomostí (např. Empetrum nigrum). Květní obaly jsou rozlišené, pravidelné nebo řidčeji poněkud souměrné (např. většina druhů rodu Rhododendron); kališní lístky jsou většinou volné, někdy ale mohou být srostlé (např. Erica labialis); korunní lístky bývají častěji srostlé (např. Erica, většina druhů rodu Rhododondron) nebo řidčeji volné (např. Calluna, Ledum palustre), tvar koruny může být velmi rozmanitý – od baňkovité (Vaccinium vitis-idaea, Arctostaphylos uva-ursi) přes zvonkovitou (Pyrola rotundifolia) k trubkovité (Erica abietina), na druhé straně může být srostlá koruna i kolovitá (Rhodothamnus). Mezi korunou a andreceem je obvykle přítomen žláznatý terč. Tyčinky jsou nejčastěji ve 2 kruzích, řidčeji je kruh jen jediný (např. Empetrum, Epacris, ale i některé druhy rodu Erica), staminodia chybějí; na prašnících jsou často růžkovité výrustky (dříve se někdy pro tyto rostliny používalo označení Bicornes – dvourohé). Gyneceum srůstá ze 4–5(–7) plodolistů, počet pouzder semeníku odpovídá plodolistům. semeník je nejčastěji svrchní, řidčeji spodní (např. Vaccinium), s axilární placentou; vajíček je v každém pouzdře zpravidla více, výjimečně je v pouzdře vajíčko jediné (např. Erica dispar), vajíčka jsou nejčastěji anatropní nebo kampylotropní; vajíčka jsou jednoobalná, s tenkým nucellem; čnělka je jediná, nese hlavatou bliznu.
Plody mohou být suché a pukavé, tedy tobolky (např. Rhododendron a Pyrola), nebo rozpadavé (např. Erica labialis), vzácně i nepukavé, tedy nažky (např. Erica similis). Mezi dužnatými plody se mohou vyskytovat bobule (např. Vaccinium) nebo peckovice (např. Empetrum). Semena bývají velmi drobná. Perisperm chybí, endosperm obsahuje oleje, embryo má 2 dělohy.
Z obsahových látek jsou vzácně přítomny alkaloidy (např. v rodu Agarista), častější jsou glykosidy typu arbutin (např. Arbutus). Mezi druhy vřesovcovitých byla zjištěna jen C3 fotosyntéza.
Ericaceae
Ericaceae
Ericaceae
ROZŠÍŘENÍ:
Čeleď v širokém smyslu zahrnuje asi 125 rodů a přibližně 4000 druhů ve Starém i Novém světě; největší druhovou diverzitu najdeme v mírném a subtropickém pásu. Obzvláště velkou druhovou pestrost vřesovcovitých skýtají území se středozemním klimatem (ve Středozemí a v Capensis je charakteristický značný počet druhů rodu Erica, v Kalifornii v rodu Arctostaphylos, v Austrálii např. rodu Epacris). Někteří zástupci zasahují až daleko na sever (např. druhy rodů Phyllodoce a Cassiope) nebo na jih (Gaultheria pumila). V tropech rostou převážně jen v horách – v Americe zejména keřové druhy rodu Gaultheria a Cavendishia, v jihovýchodní Asii a Oceánii především druhy rodů Rhododendron a Vaccinium; tito tropičtí zástupci se v podmínkách mlžných horských lesů chovají často jako epifyti.

RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Agarista
Allotropa
Andromeda
Arbutus
Archeria
Arctostaphylos
Arctous
Bejaria
Bryanthus
Calluna
Cassiope
Cavendishia
Chimaphila
Comarostaphylis
Corema
Daboecia
Disterigma
Elliottia
Empetrum
Enkianthus
Epacris
Erica
Gaultheria
Harrimanella
Kalmia
Kalmiopsis
Ledothamnus
Ledum
Leptecophylla
Loiseleuria
Macleania
Menziesia
Moneses
Monotropa
Orthilia
Oxycoccus
Phyllodoce
Pieris
Psammisia
Pterospora
Pyrola
Rhododendron
Rhodothamnus
Sarcodes
Satyria
Thibaudia
Vaccinium

EKOLOGIE:
Květy jsou opylovány převážně hmyzem; druhy s dlouhou barevnou trubkovitou korunou jsou opylovány ptáky (např. Erica coccinea v jižní Africe, Rhododendron na Nové Guinei, Cavendishia v Americe), australské druhy rodu Acrotriche jsou zřejmě opylovány vakomyší (Antechinus stuartii); typy s velmi malými květy a vyniklými tyčinkami (např. Erica eglandulosa a Empetrum) jsou anemogamní. Velmi mnoho druhů roste v extrémních podmínkách s různými stresujícími faktory. Může to být prostředí se špatně přístupnými živinami – např. v dystrofním prostředí vrchovišť (např. Empetrum nigrum), na chudých, extrémně kyselých minerálních půdách (např. Loiseleuria procumbens, četné druhy rodu Vaccinium nebo mnohé jihoafrické druhy rodu Erica), ale i na vápnitých půdách, kde je fosfor vázán do podoby nerozpustného, a tedy nevyužitelného fosforečnanu vápenatého (např. Erica carnea). Výše je zmíněn těsný vztah k oblastem se středozemním klimatem s deštivou mírnou zimou a horkým a velmi suchým létem, na které jsou rostliny přizpůsobeny drobnými, jehlicovitými nebo šupinovitými listy, které umožňují minimalizovat odpar. V některých typech vegetace tvoří vřesovcovité velmi podstatnou součást biomasy: to se týká zejména tajgy, kterou provázejí zejména druhy rodu Vaccinium. Stromové vřesovce (např. Erica arborea) mohou tvořit horní hranici lesa; je tomu tak v Makaronésii i ve východoafrických horách. Mnoho druhů tvoří křoviny nad horní hranicí lesa (např. četné druhy rodů Rhododendron a Vaccinium). Prakticky všechny druhy využívají mykorrhizu (v podobě endomykorhizy i ektomykorhizy), která jim usnadňuje využití živin – tato schopnost je konkurenčně zvýhodňuje před jinými druhy, které jsou nedostatkem živin stresovány. Mykorhiza umožňuje i existenci nezelených typů, závislých na saprotrofii (např. v rodech Monotropa, Allotropa, Sarcodes a Pterospora).

PŘÍBUZNOST:
Čeleď patří do asteridové větve dvouděložných, představuje její nejprimitivnější typy. O vzájemné blízkosti všech zastoupených skupin se nepochybovalo, ale výsledky molekulárních analýz ukázaly, že nelze vymezovat tradiční samostatné (a často morfologicky dobře vyhraněné) čeledi, aniž by byla popřena monofyletičnost jádra čeledi (Ericaceae v užším smyslu). Proto bylo navrženo sloučení všech skupin do jedné šířeji chápané čeledi. U vřesovcovitých se ukazuje, že např. postavení semeníku nebo ztráta jednoho kruhu tyčinek nejsou tak zásadní morfologické znaky, které by v tomto příbuzenském okruhu reflektovaly fylogenezi na úrovni čeledi.

VYUŽITÍ:
Druhy s dužnatými plody jsou využívány jako ovoce – to platí zejména o druzích rodu Vaccinium (brusinka, borůvka, kanadské borůvky) a klikva (Oxycoccus), ale i o planikách (Arbutus). Mnoho druhů má značný okrasný význam a hojně se pěstují, např. druhy rodů Kalmia a Gaultheria, zejména to ale platí o druzích rodu Rhododendron, které byly (mimo jiné křížením) vyšlechtěny do stovek kultivarů – např. v Anglii obecně zplaněly pěnišníky nejasného kulturního původu. Dřevo stromových typů je velmi tvrdé a špatně hoří, proto je vhodné k řezbářství a např. i pro výrobu dýmek. Druhy rodu Agarista jsou prudce jedovaté.
Ericaceae
Ericaceae