Syn.: Anthyllis erinacea L., Erinacea pungens Boiss.
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Erinacea anthyllis
Rozšíření: Původem z jihozápadní Evropy a severozápadní Afriky. Vyskytuje se ve Španělsku, ve východních Pyrenejích zasahuje i do Francie, dále také v Maroku, Alžírsku a Tunisku, kde se vyskytuje v poddruhu E. a. subsp. schoenenbergeri.
Ekologie: Roste v křovinaté vegetaci na suchých vápencových skalách a svazích, v suti, vzácně i na břidlici, v nadmořských výškách od (500–)1000 až do 1800(–2300) m. Kvete v květnu a červnu.
Erinacea anthyllis
Popis: Vytrvalý, bohatě větvený polokeřík polštářovitého habitu, který dosahuje výšky 10–50(–100) cm. Větve jsou přímé, trnité, dolní listy vstřícné, horní střídavé, krátce řapíkaté, obkopinaté, chlupaté, 7–13 × 2–3,2 mm, brzy opadávají, listeny kopinaté až eliptické, 5–6,5 × 2–2,5 mm. Květy vyrůstají po 2 nebo v chudých hlávkách, jsou 14–19 mm dlouhé, kalich je 11–16 mm dlouhý, hedvábitě chlupatý, koruna je světle modrá až fialová (E. a. subsp. schoenenbergeri má květy růžové). Plody jsou nafouklé lusky.
Erinacea anthyllis
Erinacea anthyllis
Erinacea anthyllis
Erinacea anthyllis
Erinacea anthyllis
Fotografováno od 8. do 10. 5. 2011 (Španělsko, pohoří Sierra Nevada).