Syn.: Mespilus japonica Thunb., Crataegus bibas Lour.
Česká jména: bibas žaponský (Presl 1848), mišpule japonská, bibas (Polívka 1908), lokvát japonský (Mareček 1996)
Čeleď: Rosaceae Juss. – růžovité
Eriobotrya japonica
Rozšíření: Původním je tento druh v centrální Číně, v provinciích Čchung-čching (Chongqing) a Chu-pej (Hubei), pěstuje se však i v dalších oblastech Číny, především na jihu země, také na Tchaj-wanu, rozšířený je i v Japonsku (od ostrova Honšú na jih) a na jihu Korejského poloostrova. Setkáme se s ním poměrně běžně i ve Středozemí, v Makaronésii, Karibiku, jižních státech USA i v mnoha dalších subtropických oblastech světa.
Ekologie: Ve většině současného areálu se jedná o pěstovanou rostlinu, vysazuje se v okolí lidských sídel, v zahradách i sadech. Kvete od října do listopadu.
Popis: Stálezelený keř až malý strom s pravidelnou korunou, až 10 m vysoký. Borka je šedá, vrásčitá, listy střídavé, řapíkaté, obkopinaté až úzce obvejčité, 12–30 × 3–9 cm, špičaté, kožovité, na okraji oddáleně pilovité, na líci temně zelené, na rubu plstnaté. Květenstvím jsou terminální laty, 10–19 cm dlouhé, květy jsou 5četné, asi 1 cm v průměru, okvětní lístky jsou bílé. Plodem jsou malvice dosahující v průměru velikosti 3–4 cm, které jsou ve zralosti žluté až oranžové, dozrávají brzy zjara.
Eriobotrya japonicaEriobotrya japonica
Eriobotrya japonicaEriobotrya japonica
Využití: Plody lokvátu jsou jedlé, mají příjemnou chuť i vůni. Konzumují se čerstvé i tepelně zpracované, vyrábějí se z nich kompoty, želé a džusy. Listy této dřeviny mají léčivé účinky, používají se v tradiční medicíně při bronchitidě, proti průjmům i melancholii. Byly prokázány jejich protizánětlivé účinky.
V klimatických podmínkách střední Evropy nelze tento druh pěstovat celoročně v exteriéru.
Eriobotrya japonica
Fotografováno dne 3. 4. 2010 (Kypr, Limassol).