Syn.: Eriogonum aureum Nutt. ex Benth., Eriogonum crassifolium Benth., Eriogonum flavum Nutt., nom. inval., Eriogonum lateriflorum Raf., Eriogonum polyphyllum Small ex Rydb., Eriogonum sericeum Pursh
Čeleď: Polygonaceae Juss. – rdesnovité
Eriogonum flavum
Rozšíření: Roste na západě Severní Ameriky od východní Aljašky až po Jižní Dakotu a Colorado, na východ zasahuje až do Manitoby.
Ekologie: Roste na písčitých, slínovitých nebo kamenitých svazích nebo plošinách, ve stepních trávnících i v řídkých jehličnatých lesích, v nadmořských výškách 500–3000 m.
Eriogonum flavum
Popis: Vytrvalá bylina tvořící polštářovité trsy. Lodyhy jsou přímé, 5–20(–30) cm vysoké, plné, plstnatě až vločkovitě chlupaté, vyrůstají z horních uzlin nekvetoucích výhonů. Přízemní listy tvoří růžice, mají 0,5–4 cm dlouhý řapík, čepel je eliptická až čárkovitě obkopinatá, 1–7(–9) cm dlouhá a (0,3–)0,5–1,5 cm široká, na líci hustě šedě chlupatá nebo olysalá, zelená, na rubu hustě bělavě nebo šedavě chlupatá, celokrajná, plochá; lodyžní listy chybějí. Květenství připomíná okolík, je husté, s 4–6 listeny připomínajícími listy; ke každé uzlině se vztahuje 1 zvonkovitý, 3–8 mm dlouhý „zákrovní“ listen s 5–8 zuby; květy jsou 3–7 mm dlouhé; okvětí je světle nebo sytě žluté, na vnější straně hustě chlupaté, okvětních lístků je 6, jsou podlouhlé, volné; tyčinek je 9, jsou 3–6 mm dlouhé, z květů vyniklé; semeník je tvořen 3 srostlými plodolisty se svrchním semeníkem, čnělkou a hlavatou bliznou. Plody jsou nažky 3–5 mm dlouhé, hnědé, lysé, na zobánku chlupaté.
Poznámka: Rod Eriogonum patří k nejtypičtějším, nejpočetnějším, a proto obtížným druhům severoamerické flóry. Rozlišuje se kolem 250 druhů, které rostou od Aljašky po severní Mexiko.
Eriogonum flavum
Eriogonum flavumEriogonum flavum
Eriogonum flavum
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 29. a 30. 7. 2007 (Kanada, Alberta: Waterton lakes NP, Upper Rowe Lake a Blakiston River).