Syn.: Astragalus dorycnioides Scop., Astragalus lusitanicus Lam., Colutea baetica (L.) Poir., Phaca baetica L.
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Erophaca baetica
Rozšíření: Druh s výrazným disjunktním areálem. Nominátní poddruh Erophaca baetica subsp. baetica (zde na snímcích) se vyskytuje ve střední a jižní části Pyrenejského poloostrova ve Španělsku a Portugalsku a dále v severní Africe v Maroku a Alžírsku. Odlišný poddruh Erophaca baetica subsp. orientalis roste v Řecku, Turecku, na Kypru a v Libanonu; vyznačuje se hustším a delším oděním lodyh i listových vřeten. V Alžírsku se snad vyskytují populace s přechodnými znaky.
Ekologie: Stanovištěm jsou různé typy dubových lesů, především stálezelených, xerofilní křoviny (matorral) a bylinná vegetace se zvýšeným množstvím dusíku. Vystupuje do nadmořské výšky kolem 1000 m.
Erophaca baetica
Popis: Vytrvalá bylina s vícehlavým oddenkem; lodyhy přímé, dorůstají výšky až 1 m, jsou – podobně jako listová vřetena – pokryté přitisklými nebo odstálými bělavými chlupy asi 1,5 mm dlouhými. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, 8–13(–18) cm dlouhé, s 7–12 jařmy, lístky jsou krátce řapíčkaté, podlouhlé, 1,2–2,5 cm dlouhé a 0,4–1 cm široké, na líci lysé, na rubu přitiskle chlupaté; řapík je 1,5–2 cm dlouhý; palisty jsou čárkovitě kopinaté, volné. Květenství jsou úžlabní hrozny s (7–)10–20(–25) květy na stopce 2,5–8 cm dlouhé; listeny jsou čárkovité až šídlovité, 5–10 mm dlouhé; kalich je zvonkovitý, 0,8–1,3 cm dlouhý, zelený nebo načervenalý, zuby jsou kopinaté, 2–3 mm dlouhé; koruna je bílá nebo žlutavá, pavéza je obvejčitá, 2,5–3,1 cm dlouhá, na vrcholu vykrojená, křídla jsou kopinatá, kratší než pavéza, člunek je 2,3–2,9 cm dlouhý; tyčinek je 10, z toho 9 srostlých a jedna volná. Lusky jsou nafouklé, zploštěle válcovité, 5–7 cm dlouhé, pýřité, s 1–4 semeny.
Erophaca baetica
Erophaca baetica
Erophaca baetica
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 19. 4. 2017 (Portugalsko, Vila Nova de Milfontes, Praia do Malhão).