Syn.: Crucifera erophila E. H. L. Krause, Draba alba Gilib. nom. inval., Draba americana Pers., Draba boerhaavii H. C. Hall, Draba boerhaavii (H. C. Hall) Dumort., Draba claviformis Foucaud et Rouy, Draba glabrescens Rouy et Foucaud, Draba hirtella Rouy et Foucaud, Draba inflata H. C. Watson ex Syme, Draba krockeri (Rubner) Fritsch, Draba leptophylla Rouy et Foucaud, Draba maiuscula (Jord.) Hayek et Wibiral, Draba majuscula Rouy et Foucaud, Draba muscosa Ruiz et Pav. ex Steud., Draba obconica (Bory) Beck, Draba obconica (de Bary ex Rosen) Fritsch, Draba revelieri Rouy et Foucaud, Draba stenocarpa (Jord.) Hayek et Wibiral nom. illeg., Draba subnitens Rouy et Foucaud, Draba subrotunda Rouy et Foucaud, Draba verna L., Draba virescens Rouy et Foucaud, Draba vulgaris Rouy et Foucaud, Drabella verna (L.) Bubani, Erophila acrocarpa Brenner, Erophila affinis Jord., Erophila americana (Pers.) DC., Erophila andegavensis Jord., Erophila angustata Brenner, Erophila arenosa F. Herm., Erophila aurigerana Sudre, Erophila bardini Jord., Erophila brachycarpa Jord., Erophila brevifolia Jord., Erophila brevipila Jord., Erophila breviscapa Jord., Erophila cabillonensis Jord., Erophila calcarata F. Herm., Erophila calcarea F. Herm., Erophila charbonnelii Sudre, Erophila chlorina F. Rosen, Erophila cinerea Jord., Erophila claviformis Jord., Erophila cochleata F. Rosen, Erophila cochleoides Lotsy, Erophila conferta Wilmott, Erophila confertifolia Bannier, Erophila confinis Jord., Erophila corsica Jord. ex Magnier, Erophila cuneifolia Jord., Erophila curtipes Jord., Erophila decipiens Jord., Erophila dentata Jord., Erophila draba Schimp. et Spenn., Erophila duplex Winge, Erophila elata F. Rosen, Erophila elongata F. Rosen, Erophila fallacina Jord., Erophila furcipila Jord., Erophila graminea F. Rosen, Erophila hercynica F. Herm., Erophila hirta Jord. ex Nyman, Erophila hirtella Jord., Erophila inconspicua F. Rosen, Erophila inflata H. C. Watson ex Hook. f., Erophila krockeri Andrz., Erophila leptophylla Jord., Erophila lucida Jord., Erophila lugdunensis Jord., Erophila majuscula Jord., Erophila microcarpa Wibiral, Erophila minuscula Jord., Erophila muricola Jord., Erophila muscosa DC., Erophila obconica de Bary ex Rosen, Erophila occidentalis Jord., Erophila oedocarpa Drabble, Erophila ozanoni Jord., Erophila patens F. Rosen, Erophila propera Sudre, Erophila psilocarpa Jord., Erophila pyrenaica Jord., Erophila quadruplex Winge, Erophila radians F. Rosen, Erophila radiosa Brenner, Erophila revelieri Jord., Erophila rhomboidea Brenner, Erophila rigidula Jord., Erophila rubella Jord., Erophila rubrinaeva Jord., Erophila rurivaga Jord., Erophila sabulosa F. Herm., Erophila semiduplex Winge, Erophila serrata Jord., Erophila simplex Winge, Erophila sparsipila Jord., Erophila stelligera F. Rosen, Erophila stenocarpa Jord., Erophila stricta F. Rosen, Erophila subintegra Jord., Erophila subtilis Jord, Erophila tarda F. Rosen, Erophila tenuis Jord., Erophila velebitica Degen, Erophila vestita Jord., Erophila violaceo-petiolata Lotsy ex Bannier, Erophila violaceopetiolata Lotsy, Erophila vulgaris DC., Gansbium vernum Kuntze, Gansblum vernum (L.) Kuntze
Čeleď: Brassicaceae Burnett – brukvovité
Erophila verna

Erophila verna

Rozšíření: Evropa (kromě arktického pásma), severní Afrika, Přední a Střední Asie, západní Sibiř, druhotně v Severní Americe i na jihu Jižní Ameriky (od střední Argentiny až po Ohňovou zemi), na Tasmánii a Novém Zélandu. U nás hojná po celém území.
Ekologie: Roste na nezapojených trávnících, na skalách, náspech, zdech, štěrkovištích od nížin až do hor.
Popis: Jednoletá bylina 2–15(–25) cm vysoká; z drobounké přízemní listové růžice vyrůstá 1–6 přímých nebo na bázi vystoupavých lodyh, listy chlupaté převážně 3–4ramennými chlupy; květenství je (1–3)–30květé, korunní lístky až do poloviny širokým zářezem dvouklané až dvoudílné, bílé, 1,3–2,5(–4) mm dlouhé; delší tyčinky u čerstvě rozvitého květu delší než pestík. Šešulky nejčastěji podlouhlé nebo elipsoidní, (3–)5–10 mm dlouhé, 1,0–3,5 mm široké, 2–4krát delší než široké.
Poznámky: Osívka jarní má velmi krátký životní cyklus, vykvétá hned při oteplení v březnu, během několika týdnů vytvoří semena, která po brzkém zániku rostliny přežívají v půdě celý zbytek roku. Pak tato efemera zasvítí zase až na jaře.
Osívky jsou samosprašné a v důsledku toho nesmírně morfologicky a karyologicky variabilní. Na základě této variability bylo popsáno obrovské množství drobných druhů osívek, jen Jordan v rámci rodu Erophila popsal téměř 200 mikrospecií! Hodnotit takto variabilitu osívek však postrádá vědecký i praktický význam. V současnosti je zvykem na našem území rozeznávat pouze dva morfologické typy – kromě osívky jarní je to ještě osívka kulatoplodá (Erophila spathulata), lišící se okrouhlejšími šešulkami nanejvýš 2krát delšími než širokými a listy chlupatými obvykle jen po okraji, s převážně dvouramennými chlupy.
Erophila verna
Erophila verna
Fotografováno dne 15. 3. 2004 (Brno, Skalky u přehrady).