Syn.: Eryngium bourgatii var. pyrenaicum Willk. et Lange, Eryngium pallescens Mill., Eryngium tournefortii Bubani
Čeleď: Apiaceae Lindl. – miříkovité
Eryngium bourgatii
Rozšíření: Druh se vyskytuje na Pyrenejském poloostrově (od pohoří v centrálním Španělsku po Kantaberské pohoří a Pyreneje) a na severozápadě Afriky (Maroko).
Ekologie: Roste na suchých kamenitých stanovištích v horách – na pastvinách, sutích, skalnatých svazích, na kyselém i zásaditém substrátu, v nadmořské výšce 700–2300 m. Kvete v červnu až září.
Eryngium bourgatii
Popis: Vytrvalá bylina, dorůstá výšky 15–50 cm. Lodyhy jsou přímé, v horní části větvené, modře naběhlé, na bázi dřevnatějící. Listy jsou v obrysu téměř okrouhlé, 4–25 cm dlouhé, rozdělené většinou na 3 peřenodílné až peřenosečné, ostnitě zubaté segmenty, světle zelené, na hlavních žilkách bělavé; bazální listy jsou dlouze řapíkaté, lodyžní přisedlé, o něco menší než bazální. Rozvětvené lodyhy nesou na koncích větví mnohokvěté hlávky, vejcovitě kulovité, dlouhé 10–25 mm. Hlávku podepírá 8–15 tuhých listenů, 20–50 mm dlouhých, úzce kopinatých, špičatých, často na okraji s 1–4 ostny, stříbrošedé až modrofialové barvy; kališní lístky jsou 3–4 mm dlouhé, eliptické, zašpičatělé, zelené, lysé; korunní lístky jsou modrofialové. Merikarpia jsou 4–6 mm dlouhá.
Využití: Pěstuje se v četných kultivarech, vysazuje se v suchých zahradách, používá se i k řezu a do suchých vazeb.
Eryngium bourgatii
Eryngium bourgatii
Eryngium bourgatii
Eryngium bourgatii
Fotografováno dne 13. 7. 2015 (Andorra, Pyreneje, Vall d’Incles).