Syn.: Euphorbia alpigena A. Kern., Euphorbia cordata Schrank, Euphorbia fallax Hagenb., Euphorbia hiberna Lepech., Euphorbia incompta Ces., Euphorbia lanuginosa Lam., Euphorbia patens Kit., Euphorbia purpurata Thuill., Euphorbia solisequa Rchb., Euphorbia viridiflora Waldst. et Kit., Galarhoeus dulcis (L.) Haw., Pythius dulcis (L.) Raf., Tithymalus alpigena (A. Kern.) Woerl., Tithymalus deseglisei (Boreau ex Boiss.) Soják, Tithymalus dulcis Scop.
Česká jména: pryssec sladký (Opiz 1852), pryšec sladký (Domin-Podpěra 1928, Polívka-Otruba 1948, Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: mliečnik sladký (Dostál 1950, Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Euphorbiaceae Juss. – pryšcovité
Euphorbia dulcis
Rozšíření: Od Španělska přes střední Evropu po Ukrajinu, druhotně i jinde v Evropě. U nás roztroušeně a mezerovitě, zasahuje i do nižších poloh oreofytika. Chybí v jihovýchodní části panonského termofytika.
Ekologie: Roste ve stinných listnatých, méně často i jehličnatých lesích, suťových i lužních lesích a křovinách, na humózních, živinami bohatých, převážně bazických půdách.
Euphorbia dulcis
Popis: Vytrvalé byliny s plazivým oddenkem. Lodyhy přímé nebo vystoupavé, nejčastěji 30–50 cm vysoké, oblé, roztroušeně chlupaté, řídce listnaté. Čepel obvejčitá až eliptická, zpravidla 2,5–3,0 cm dlouhá, 1,5–2,0 cm široká, celokrajná, na líci zelená, na rubu modravě zelená. Podpůrné listy lichookolíků podobné listům lodyžním, nejčastěji zdéli větví okolíků. Cyathia v úžlabních i koncových lichookolících s 5–8 větvemi. Žlázky příčně oválné, žlutavě zelené, později purpurové. Tobolky kulovité, hluboce žlábkované, s polokulovitými až krátce válcovitými bradavkami a s roztroušenými dlouhými chlupy. Kvete v květnu a červnu.
Euphorbia dulcisEuphorbia dulcis
Euphorbia dulcisEuphorbia dulcis
Euphorbia dulcis
Fotografováno dne 18. 5. 2011 (u Jílového u Prahy).