Euphorbiaceae
Euphorbiaceae
Euphorbiaceae
POPIS:
Rostliny velmi rozmanitého vzhledu: byliny jednoleté (např. Mercurialis annua a Euphorbia peplus), vytrvalé (např. Euphorbia amygdaloides), sukulenty (např. Euphorbia aphylla), keře (např. Croton), ale i stromy (např. Hura) nebo i liány (např. Dalechampia). V pletivech jsou charakteristicky vyvinuty mléčnice s bílým nebo řidčeji barevným latexem, méně časté jsou idioblasty s bezbarvou tekutinou (např. Mercurialis). Vzácně jsou na prýtech přítomny žahavé trichomy (Tragia).
Listy jsou nejčastěji střídavé, řidčeji vstřícné (např. Mercurialis), u sukulentních typů někdy zcela chybějí (např. Euphorbia canariensis); pokud jsou vyvinuty, jednoduché, řidčeji dlanité, pak dělené nebo složené (např. Ricinus communis nebo Manihot esculenta). Palisty jsou často vyvinuty (např. Mercurialis), poněkud méně často chybí, jako u většiny zástupců rodu Euphorbia.
Květy jsou jednopohlavné, rostliny jsou pak častěji jednodomé (např. Euphorbia a Ricinus), řidčeji dvoudomé (např. Croton). Obvykle se tvoří vrcholičnatá květenství; rod pryšec (Euphorbia) je charakterizován velmi komplikovaným složeným útvarem zvaným cyathium, které je tvořeno souborem listenců a listenů, často zveličených a někdy i výrazně zbarvených (např. Euphorbia pulcherrima), nektarovými žlázkami a velmi redukovanými jednopohlavnými květy; nahé samčí tvoří vijan, v centru cyathia bývá jediný nahý květ samičí. Samotné květy jsou cyklické, pravidelné, stavěné většinou podle čísla 5. Květní obaly bývají nejčastěji v jednom kruhu a mají charakter kalicha (např. Claoxylon), jen někdy je vyvinut kalich i koruna (např. v rodu Jatropha), jindy ale zcela chybějí (Euphorbia); pokud jsou vyvinuty, mohou být volné (např. Andrachne) i srostlé (např. Codiaeum). Andreceum může být dosti rozmanité, tvořené jedinou tyčinkou (v cyathiu v rodu Euphorbia), počtem odpovídajícím jednomu, dvěma i více kruhům (např. v rodu Aleurites nejčastěji čtyřem), někdy je tyčinek velké množství (např. Cleidion); staminodia se netvoří. Gyneceum je srostlé, tvoří je nejčastěji 3 plodolisty, řidčeji jen 2 (např. Mercurialis); semeník je svrchní, s pouzdry podle počtu plodolistů, placenta je axilární, v pouzdře bývá nejčastěji jen jediné vajíčko, řidčeji jsou vajíčka 2 (např. Androstachys); vajíčka jsou dvouobalná, ortotropní nebo anatropní.
Plody jsou nejčastěji suché, rozpadavé (Hura) nebo pukavé, tedy přehrádkosečné tobolky (Euphorbia); vzácněji jsou plody dužnaté, tedy bobule (Balakata) nebo peckovice (Antidesma). Semeno je často opatřeno masíčkem (např. mnohé druhy rodu Euphorbia).V semenech je přítomen endosperm, obsahují oleje, embryo má 2 dělohy.
Z obsahových látek jsou velmi časté alkaloidy (např. Ricinus, Hippomane), v rodu Aleurites byl zjištěn inulin. Většina druhů využívá C3 fotosyntézu, avšak byla zjištěna i C4 fotosyntéza (Euphorbia subg. Chamaesyce sect. Anisophyllum) i fotosyntéza typu CAM (některé druhy rodu Euphorbia).
Euphorbiaceae
Euphorbiaceae
Euphorbiaceae
Euphorbiaceae
ROZŠÍŘENÍ:
V současnosti se rozlišuje asi 220 rodů a 6750 druhů, rozšířených téměř kosmopolitně s výjimkou chladných oblastí, s těžištěm v tropech (vlhkých i suchých), směrem do chladnějších klimatických zón druhová diverzita výrazně klesá. Jsou rovnoměrně rozšířeny ve Starém i Novém světě.

RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Acalypha
Aleurites
Andrachne
Cephalocrotonopsis
Chrozophora
Claoxylon
Cnidoscolus
Codiaeum
Croton
Dalechampia
Euphorbia
Hevea
Hippomane
Jatropha
Manihot
Mercurialis
Ricinus
Tragia
Triadica

EKOLOGIE:
Opylování je u typů s většími květy převážně entomogamní, ale hmyz je hlavním opylovačem i bezobalných květů druhů rodu Euphrobia, na něž jsou lákány jednak nektarii, ale často i korunovitě zbarvenými listeny a listenci (např. Euphorbia epithymoides). Některé druhy jsou adaptovány na anemogamii (např. Mercurialis). Pryšcovité obsazují velmi rozmanitá stanoviště. Najdeme mezi nimi plevele (např. Euphorbia helioscopia), druhy pionýrských stanovišť na říčních náplavech (např. Euphorbia stricta), obyvatele lesů mezických (např. Euphorbia dulcis) i suchých (např. Euphorbia epithymoides), na nelesních stanovištích na loukách relativně mezických (např. Euphorbia esula), xerofilních (např. Euphorbia cyparissias) i mokřadních (např. Euphorbia palustris). Řada druhů pryšců roste v podmínkách středozemního klimatu (např. keřové makaronéské druhy Euphorbia piscatoria a Euphorbia tuckeyana), sukulentní typy jsou vázány na podmínky savany až polopouště (např. Euphorbia cactus). V savanách najdeme jak druhy keřové (např. druhy rodu Croton), tak deštníkové stromy (např. Euphorbia arbuscula). V podmínkách vlhkého subtropického lesa roste např. stromová Euphorbia mellifera. Mnoho dřevin z pryšcovitých najdeme v tropickém lese, a to jak keře v nižších patrech (např. druhy rodu Cnidoscolus), tak velmi vysoké stromy v patře nejvyšším (např. Hura crepitans).

PŘÍBUZNOST:
Čeleď Euphorbiaceae byla v morfologických systémech často přesunována z místa na místo v různých částech tehdy vymezované podtřídy Dilleniidae. Současný systém ji klade do rosidové větve, spíše mezi odvozenější skupiny v řádu Malpighiales. Nejnovější výzkum ukázaly, že čeleď je parafyletická. Jedním z důvodů těchto kroků je skutečnost, že mnohem blíže pryšcovitým je svérázná parazitická čeleď Rafflesiaceae. Proto bylo odčleněno několik skupin rodů, které byly vymezeny jako samostatné čeledi; morfologicky se liší např. úplnou absencí mléčnic. Jejich největší část z blízkosti rodu Phyllanthus byla zařazena do samostatné čeledi Phyllanthaceae. Dále byly osamostatněny méně početné čeledi Centroplacaceae, Pandaceae, Peraceae, Picrodendraceae a Putranjivaceae.

VYUŽITÍ:
Rozmanitost rostlin pryšcovitých předurčuje také rozmanité využití. Kořeny druhu Manihot esculenta mají vysoký obsah škrobu a pod označením maniok nebo kasava dnes tvoří velmi významný podíl ve stravě dnešních obyvatel savan celého světa. Zcela odlišné využití má latex z brazilského kaučukovníku (Hevea brasiliensis), který byl donedávna jednou z nejrozšířenějších tropických užitkových rostlin pěstovaných plantážním způsobem. Ze semen mnoha druhů pryšcovitých se získávají oleje; to platí např. o Aleurites moluccana, Jatropha curcas nebo Ricinus communis. Mnoho druhů pryšcovitých se rovněž pěstuje jako okrasné rostliny: u nás na zahradách jsou to např. jednoletý pryšec Euphorbia marginata, jako jednoletka se v našich podmínkách pěstuje i Ricinus communis; z trvalek jsou to např. Euphorbia lathyris, v hrnkové kultuře např. Euphorbia pulcherrima nebo druhy rodu Codiaeum. V subtropech a tropech se často pěstují ozdobně kvetoucí druhy Jatropha integerrima nebo Jatropha podagrica.
Euphorbiaceae
Euphorbiaceae
Euphorbiaceae