Syn.: Exacum gracilipes Balf. f.
Česká jména: hořepník (Presl 1846, Sloboda 1852, Mareček 1996)
Čeleď: Gentianaceae Juss. – hořcovité
Exacum affine
Rozšíření: Endemit jemenských ostrovů Sokotra a Samha.
Ekologie: Roste ve skalních štěrbinách a dutinách, kde se zachycuje voda, na granitovém i vápencovém podkladu, je častý v trávnících u vodních zdrojů, od mořského pobřeží do nadmořské výšky okolo 1000 m.
Exacum affine
Popis: Dvouletá bylina, 20–35 cm vysoká. Lodyhy jsou bohatě větvené, hranaté, načervenalé, zvláště v místech větvení. Listy jsou vstřícné, celokrajné, vejčité, hladké, lesklé, asi 3,5 cm dlouhé. Květenství je vidličnatě větvené, jednotlivé květy mají průměr asi 1,5 cm, jsou miskovité, s pěti korunními lístky, fialově modré, s nápadně žlutým středem tvořeným k sobě skloněnými prašníky. Tyčinky jsou zasazené v hrdle korunní trubky, prašníky jsou válcovité, dvoupouzdré. Květy jemně voní. Semeník je dvoupouzdrý, plodem je dvouchlopňová tobolka s množstvím drobných semen. Semena mají bradavčitý povrch.
Taxonomická poznámka: Je dosti variabilní. Isaac Bayley Balfour původně popsal jemnější rostlinu, než je typická E. affine jako E. gracilipes, ale později se ukázalo, že odlišnost v habitu těchto dvou druhů je srovnatelná s odlišností nalezenou ve většině populace E. affine na ostrově Sokotra.
Exacum affine
Exacum affine
Využití: Exacum affine je v Evropě velmi často pěstovaná v mnoha barevných kultivarech jako hrnková rostlina, vhodná také do truhlíků na okenní parapet. Je známá pod lidovými jmény jako arabská, perská, sokotranská fialka, exakum, hořkolist, modrá Líza. Obvykle se pěstuje jako jednoletá rostlina, jen v případě množení řízky se udržuje i přes zimu. V našich podmínkách kvete v květnu až listopadu. Vyžaduje bohatou půdu s dobrou drenáží a plné slunce.
Exacum affine
Fotografováno v dubnu 2010 (Jemen, na jihu Sokotry).