Letošní 1. máj oslavilo BOTANY.cz vcelku velkolepě. Několik členů redakce – ale dokonce poprvé v historii i hrstka nejodvážnějších čtenářů našeho webu – se vydalo na návštěvu kraje pod Pálavou. Centrem našeho floristického dovádění byla víska Vrbice na Břeclavsku. A nejen ona.
Vrbice
Někteří účastníci dorazili už ve čtvrtek (tedy 1. května) a ti v podstatě všichni (byť rozděleni) procházeli Pavlovskými vrchy. V pátek už se někteří z nás setkali, takže jsme si udělali společný program. Začali jsme na nádraží v Hruškách u Břeclavi, kde jsme se pokoušeli najít pochybek největší (Androsace maxima), jedná se totiž o jedinou recentní lokalitu s výskytem tohoto druhu u nás. Naše mise byla bohužel neúspěšná, ale i tak jsme si alespoň potvrdili zdejší výskyt pochybku prodlouženého (Androsace elongata), v kolejišti jsme našli i lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites) a mák polní (Papaver argemone). Jeden by ani nevěřil, jak floristicky zajímavý může být železniční násep.
Vrbice
Pak naše cesta vedla do Valticko-lednického areálu. Byla to výprava značně objevná, našli jsem nejen velkou populaci rudohlávka kukačky (Anacamptis morio), lomikamene cibulkatého (Saxifraga bulbifera), sápy hlíznaté (Phlomis tuberosa), ale dokonce i rozsáhlý porost kriticky ohrožené bažanky vejčité (Mercurialis ovata).
Vrbice
Pokračovali jsme kolem moravsko-rakouské hranice dále k Mikulovu – tam se na nás zasmál nádherný pryšec sivý menší (Euphorbia seguieriana subsp. minor), modrými kukadly na nás koukala koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica), kosatec nízký i kosatec písečný (Iris pumila, Iris arenaria), chlupatila se šalvěj etiopská (Salvia aethiopis), pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla) a další druhy. Jo, Svatý kopeček u Mikulova i celé mikulovské okolí je prostě darem samotných floristických nebes! Tento den ještě nakonec završil nález nádherného exempláře vstavače nachového (Orchis purpurea) hned u cesty nedaleko Milovic a několika růžic listů tořiče včelonosného (Ophrys apifera) u Velkých Bílovic.
Vrbice
Večer už na nás na Vrbici čekal zbytek výpravy – dorazili Pražáci, kolegyně Věrka z Valašska a nakonec se zjevila dokonce i Ája Jírová. Pod vcelku průhlednou záminkou studia biotopu vláskatce tajemného byli všichni účastníci exkurze vylákáni do vinného sklepa našeho redakčního kolegy Ládi Kováře. Zklamání z absence tohoto unikátního druhu bylo rychle vykompenzováno dostatečným přísunem vonných tekutin. Toulání Botaňáků kolem sklepa, od kterého se nabízel výhled na dobrou polovinu jižní Moravy, přineslo i návrh přejmenovat poměrně vysoko nad okolní krajinou ležící Vrbici na jihomoravské San Marino. Návrh byl jednomyslně přijat a také náležitě zapit.
Vrbice
Následující den jsme všichni svorně vyrazili ve třech vozidlech (Koza, Medvěd, Beruška) na další cestu. Prvním cílem bylo fotbalové hřiště v Dobrém Poli. Umístění místního týmu v lize jsme sice nezjistili, ale viděli jsme první lístky sivěnky přímořské (Glaux maritima) i kuřinky obroubené (Spergularia maritima).
Vrbice
A pak už následovalo počítání bílých oveček za Dolními Dunajovicemi – kraj neuvěřitelný, jakoby zapomenutý, čarokrásný. Vegetace je letos mírně pozadu, ale přesto naše pozorování neskončilo jen u počítání oveček katránu tatarského (Crambe tataria). Je zbytečné vyjmenovávat, co jsme tam viděli – prostě úplně všechno, co jsme mohli.
Vrbice
Jediným – ale za to pořádným – horrorem byl krátký déšť, který nás přepadl při sestupu z Dunajovických kopců. Během několika minut se totiž z vcelku nevinně vypadající cesty stalo učiněné kluziště. Bylo dost útrpné slyšet výkřik Ládi Kováře za volantem naší Kozy: „Bože, vždyť já to auto vlastně vůbec neřídím!“ Horkou chvilku prožil i František Mazáč v Medvědovi – zapnul všechny nejmodernější stabilizační prostředky, ale stejně ho to táhlo do pole, no a Luboš Pechar v Berušce mi dokonce do telefonu vyděšeně říkal: „Gasi, my se asi odtud vůbec nedostaneme!“ Naštěstí vše dopadlo dobře, bláto na autech záhy oschlo a my jsme pokračovali v expedici. Posledním cílem tohoto dne byl Kurdějov – předcházela mu ještě krátká zastávka u bledulí (Leucojum aestivum).
Vrbice
Poslední den (neděle) jsme zasvětili poznání nejbližšího okolí samotné Vrbice. Tuto oblast máme prochozenou vcelku dobře, víme, že tu roste dost vzácných druhů, ale nepočítalo se, že objevíme ještě něco nového. Ale opak byl pravdou! Zaskočila nás přítomnost několika keřů čilimníku bílého (Chamaecytisus albus) na Chrástce, několika rostlin hrachoru panonského chlumního (Lathyrus pannonicus subsp. collinus), tužanky tvrdé (Sclerochloa dura), hlaváčku letního (Adonis aestivalis), modřence hroznatého (Muscari neglectum) i sápy hlíznaté (Phlomis tuberosa). A to vše mimo chráněné území. Shodli jsme se v tom, že je nejvyšší čas zainteresovat do ochrany vrbické Chrástky i kompetentní státní orgány.
Vrbice
Bylo nás třináct a bylo nám fajn. Navštívili jsme celkem 15 lokalit, viděli pěkných pár desítek nejkrásnějších druhů moravské květeny. Řekl bych, že většina z nás se do tohoto nádherného kraje určitě zase někdy vrátí!
Vrbice
Fotografovali František Mazáč, Zdeněk Podešva a Gas.