Syn.: Ferraria ensiformis Mill., Ferraria major Eckl., Ferraria obtusifolia Sweet, Ferraria punctata Pers., Ferraria undulata L., Ferraria vandermerwei L. Bolus, Gladiolus indicus Mill., Moraea undulata (L.) Thunb.
Čeleď: Iridaceae Juss. – kosatcovité
Ferraria crispa
Rozšíření: Endemit provincie Western Cape v Jihoafrické republice, kde roste především podél pobřeží severně a východně od Kapského Města, několik lokalit se nachází též v Klein Karoo. Druhotný výskyt je znám z Austrálie, především z jihozápadní části kontinentu.
Ekologie: Roste v rozvolněné křovinaté vegetaci na pískovcových nebo žulových skalách, velmi často v blízkosti pobřeží. Díky hlízkám dobře přežívá požáry. Květy vydrží otevřené jediný den, jsou opylovány mouchami. Snadno se ovšem množí také dceřinými hlízkami.
Ferraria crispa
Popis: Vytrvalá bylina s bazální stonkovou hlízou; lodyha dorůstá výšky (20–)40–100 cm a je opakovaně větvená, lehce spirálovitě zkroucená a dvouřadě olistěná. Listy jsou poněkud dužnaté, mečovité, sivozelené, 8–12 mm široké. Nelibě vonné květy vyrůstají ve vějířku, jsou trojčetné, asi 3 cm v průměru, podepřené nafouklými listeny; okvětní lístky tvoří krátkou trubku, cípy jsou nehetnaté, kopinaté, krémově žluté, uprostřed s tmavohnědými skvrnami, někdy téměř úplně celé tmavohnědé, na okraji zkadeřené a zpravidla kontrastně zbarvené, sytě žluté nebo zelenavé; tyčinky jsou tři; gyneceum srůstá ze 3 plodolistů, má spodní semeník, blizna je trojlaločná, každý z laloků je třásnitý. Plodem je tobolka.
Využití: Pozoruhodná, neobvykle kvetoucí rostlina, občas se pěstuje ve sbírkách cibulovin.
Ohrožení a ochrana: V jihoafrickém Červeném seznamu (2012) patří mezi druhy vyžadující pozornost (least concern).
Ferraria crispaFerraria crispa
Ferraria crispa
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 23. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Western Cape, Langebaan: West Coast National Park, Potberg).