Syn.: Avena dura Salisb., Bromus glaucus Spreng., nom. illeg., Bromus secundus J. Presl, Festuca alpestris Wulfen, nom. illeg., Festuca alpigena Hoppe, nom. inval., Festuca ammobia Pavlick, Festuca arenaria Retz., nom. illeg., Festuca arenaria Osbeck, Festuca askelofiana Schult., Festuca atlantigena (Litard.) Romo, Festuca aucta Krecz. et Bobrov, Festuca aurasiaca Trab., Festuca baicalensis (Griseb.) Krecz. et Bobrov, Festuca balearica Zuccagni, Festuca baltica Homann ex Mert. et W. D. J. Koch, Festuca briquetii St.-Yves, Festuca cambrica Huds., Festuca clarkei (Stapf) B. S. Sun, Festuca cryophila Krecz. et Bobrov, Festuca daghestanica (Tzvelev) E. B. Alexeev, Festuca densiuscula (Hack. ex Piper) E. B. Alexeev, Festuca dumetorum Hegetschw., nom. illeg., Festuca dumetorum L., Festuca duriuscula L., Festuca duriuscula O. F. Müll., nom. illeg., Festuca duriuscula Duthie, Festuca egena Krecz. et Bobrov, Festuca eriantha Honda, Festuca fallax Thuill., Festuca fontqueri (Litard.) Romo, nom. illeg., Festuca glabra Lightf., Festuca glauca Planellas ex Willk. et Lange, nom. inval., Festuca glaucescens Hegetschw., nom. illeg., Festuca halleri Puccin., nom. illeg., Festuca helgolandica Patzke, Festuca heterophylla var. subheterophylla (Nyár.) Soó, Festuca hondoensis (Ohwi) Ohwi, Festuca inopoda Schur, Festuca juncifolia var. planifolia (Hack.) Druce, Festuca kirelowii Steud., Festuca kitaibeliana Schult., nom. illeg., Festuca laevis (Hack.) Trab. ex Batt. et Trab., Festuca lanuginosa (Mert. et W. D. J. Koch) Scheele, Festuca longifolia Hegetschw., Festuca michiganica E. B. Alexeev, Festuca musashiensis Honda, Festuca nankotaizanensis Ohwi, nom. inval., Festuca niitakensis (Ohwi) Ohwi, Festuca oregona Vasey, Festuca ovina subsp. duriuscula (L.) Kozlowska, Festuca ovina var. duriuscula (L.) W. D. J. Koch, Festuca ovina var. psammophila Kozlowska, Festuca ovina subsp. rubra (L.) Hook. f., Festuca ovina var. rubra (L.) Sm., Festuca pallidiuscula Gand., Festuca paucispicula Fuente et Sánchez Mata, Festuca paucispiculata Howarth ex St.-Yves, nom. inval., Festuca planifolia (Hack.) Fritsch, Festuca pluriflora D. M. Chang, nom. illeg., Festuca polonica Zapal., Festuca polyantha Haller f. ex Steud., nom. inval., Festuca pratensis Schreb., nom. illeg., Festuca pseudonemorum Schur, nom. inval., Festuca pseudorubra Schur, Festuca pseudovina var. salina (Kern. ex Hack.) Soó, Festuca pseudovivipara (Pavlick) Pavlick, Festuca pubescens Willd., Festuca repens Knapp, Festuca repens Hegetschw., nom . illeg., Festuca richardsonii subsp. cryophila (V. I. Krecz. et Bobrov) Á. Löve et D. Löve, Festuca richardsonii subsp. fraterculae (Rasm.) Á. Löve et D. Löve, Festuca rivularis subsp. pseudorivularis (Markgr.-Dann.) H. Scholz, Festuca salina G. Natho et G. Stohr, Festuca salina Kern. ex Hack., Festuca scabrescens Hack. ex Trab., Festuca scabrescens (Hack. ex Trab.) Batt. et Trab., Festuca septiflora Honck., Festuca siracusana Jan ex Steud., nom inval., Festuca steineri Patzke, Festuca subcontorta Gand., Festuca trichophylla subsp. asperifolia (St.-Yves) Al-Bermani, Festuca trichophylla subsp. scabrescens (Hack. ex Trab.) Catalán et Stace, Festuca unifaria Dumort., Festuca vallicola Rydb., Festuca vaudensis Rouy, Festuca villiflora Steud., Festuca viridis Panz. ex Schult., nom. inval., Festuca waldsteinii Degen, Festuca yvesiana (Litard. et Maire) Romo, Gramen rubrum (L.) E. H. L. Krause, Poa tenuifolia var. oregona (Vasey) Vasey, Schedonorus dumetorum (L.) P. Beauv.
Česká jména: mrvka červená (Presl 1819, Sloboda 1852), kostřava červená (Opiz 1852, Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: kostřava červená (Reuss 1853), kostrava červená (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Poaceae Barnhart – lipnicovité
Festuca rubra
Rozšíření: Jeden z nejběžnějších druhů trav má obrovský areál v celé temperátní zóně severní polokoule, zasahuje i do severní Afriky, do Střední Asie, Číny, Koreje a Japonska, v Severní Americe je původní nejspíše ještě v Mexiku. Jako oblíbená luční tráva byla s travním osivem zavlečena prakticky do všech kontinentů. V ČR i na Slovensku se vyskytuje téměř v celém území s výjimkou nejvyšších poloh, v přirozené vegetaci i na synantropních stanovištích.
Ekologie: Roste v různých typech luční vegetace, především v mezofilní až suchomilné; často v kulturních loukách i v trávnících v sídlech. Vystupuje až do nadmořských výšek 2600 m.
Festuca rubra
Popis: Vytrvalá, sytě zelená nebo sivozelená tráva, zpravidla tvoří vněpochevní obloukovité výběžky; stébla jsou přímá, 20–80(–120) cm vysoká, hladká. Přízemní listy obvykle štětinovitě svinuté, (10–)30–60(–90) cm dlouhé, (0,6–)0,7–0,9(–1) mm v průměru, na vnitřní straně obvykle s 5 žebry, na průřezu mají tvar mnohoúhelníku, se (5–)7(–9) oddělenými sklerenchymatickými provazci a většinou stejným počtem cévních svazků, jejich pochvy vláknitě rozpadavé, často nafialovělé; lodyžní listy ploché, 9–15(–30) cm dlouhé, za sucha často svinuté, na průřezu podobně uspořádané (ploché listy na líci zřetelně rýhované), jejich pochvy svinutými okraji uzavřené, jazýček velmi krátký. Květenství je rozkladitá jednostranná lata 6–16(–22) cm dlouhá, lysá nebo vzácněji chlupatá, dolní větévky dosti dlouhé; klásky 4–9květé, 6,5–11 mm dlouhé, zelené nebo namodralé, zřídka ojíněné; plevy nestejné; pluchy (3,7–)6,5–7,2(–8) mm dlouhé, lysé nebo řídce chlupaté, s osinou (0,7–)1,5–3(–4) mm dlouhou.
Záměny: Od kostřavy ovčí (Festuca ovina) a jí příbuzných druhů se většinou dá odlišit díky přítomnosti vněpochevních výběžků; typická je rovněž papírovitá konzistence šupinovitě rozpadavých pochev a mnohoúhelníkovitý průřez listů. Rovněž lata má většinou nápadně dlouhé dolní větévky laty. Kostřavy z okruhu k. ovčí nikdy nemají ploché stébelné listy. Nejblíže příbuznou středoevropskou kostřavou je k. různolistá (Festuca heterophylla), která je vždy nápadně světle (žluto)zelená, hustě trsnatá, přízemní listy má jemné, na průřezu 3–5úhelníkovité, zatímco stébelné jsou ploché; roste zpravidla ve světlých doubravách nebo dubohabřinách.
Poznámka: Festuca rubra je velmi mnohotvarý druh: jak nepřímo vyplývá z rozsáhlé synonymiky, badatelé rozlišovali mnoho samostatných, ekologicky či geograficky vymezených taxonů na úrovni forem až druhů; známo je více chromozomových počtů. Dlouhou dobu je ve šlechtitelské praxi a dnes je v Evropě prakticky nemožné od sebe oddělit původní typy z přirozených stanovišť a vysévané vyšlechtěné kultivary, které vznikly křížením rozmanitých ekotypů různé provenience, které mají schopnost se šířit zpět do přírodních biotopů. Některé typy vůbec netvoří výběžky, takové rostou nejčastěji na vlhkých polopřirozených podhorských loukách; rostliny z písků tvoří naopak většinou výběžky velmi dlouhé.
Ohrožení a ochrana: Typy označované jako Festuca rubra subsp. commutata (syn. F. nigrescens) a F. rubra subsp. fallax (v dřívějším pojetí F. heteromala + F. trichophylla auct. p. p.) jsou v Červeném seznamu uvedeny jako nedostatečně prostudované taxony (C4b).
Festuca rubraFestuca rubra
Festuca rubraFestuca rubra
Festuca rubra
Fotografováno dne 3. 6. 2012 (Včelná).