Syn.: Festuca craiovensis Buia et A. Nyár., Festuca duriuscula subsp. parviflora Hack., Festuca duriuscula var. parviflora Hack., Festuca duriuscula var. vallesiaca (Schleich. ex Gaudin) Čelak., Festuca kirghisorum Kaschenko, nom. inval., Festuca kirghisorum (Tzvelev) E. B. Alexeev, Festuca meredisensis A. Nyár., Festuca ovina var. valesiaca (Schleich. ex Gaudin) W. D. J. Koch, Festuca ovina var. valesiaca Link, Festuca ovina subsp. valesiaca (Schleich. ex Gaudin) Kozlowska, Festuca rupicola subsp. kirghisorum Tzvelev, Festuca squamulosa Ovcz. et Shibkova, Sesleria valesiaca P. Beauv. ex Steud., nom. inval.
Česká jména: kostřava walliská (Kubát 2002)
Slovenská jména: kostrava valeská (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Poaceae Barnhard – lipnicovité
Festuca valesiaca
Rozšíření: Druh s rozsáhlým areálem od střední Francie až do Číny – v Evropě hlavně ve střední a jihovýchodní části kontinentu, roste i v Turecku, Zakavkazí a Íránu, ve středoasijských republikách a zasahuje až do Tibetu, Mongolska a severní Číny. V ČR i na Slovensku se vyskytuje téměř výhradně jen v teplých oblastech, do středních poloh zasahuje jen velmi lokálně, např. na jihozápadní Moravě. V jižních, západních a východních Čechách a na severní Moravě zcela chybí. Rovněž na Slovensku je dosti lokální.
Ekologie: Roste na suchých travnatých svazích, často na mělkých kamenitých půdách, řidčeji i na písčinách. Dává přednost vápencům a jiným minerálně bohatým substrátům, jen v nejteplejších a nejsušších oblastech roste i na spraši.
Festuca valesiaca
Popis: Vytrvalá sivozelená tráva, tvoří kompaktní „ježaté“ trsy složené z natěsnaných vnitropochevních výběžků; stébla jsou přímá, 20–50 cm vysoká, zejména pod květenstvím zpravidla nápadně drsná, na kolénkách nápadně sivě ojíněná. Přízemní listy jsou štětinovitě svinuté, na vnitřní straně s 3 žebry, na průřezu jsou oválné, ale zejména za sucha s typickým podélným žlábkem po stranách, který vzniká v místě přerušení sklerenchymatického prstence, na průřezu listů je většinou patrno 5(–7) cévních svazků; pochvy jsou tuhé, slámově žluté; lodyžní listy jsou svinuté, stejné jako listy přízemní, jejich pochvy jsou volné až k bázi, jazýček velmi krátký. Květenství je rozkladitá jednostranná lata 3–10 cm dlouhá, lysá, dolní větévky jsou poměrně krátké; klásky jsou 3–5květé, 5–6,5(–7,5) mm dlouhé, většinou sivé; plevy jsou nestejné; pluchy jsou osinaté, nejčastěji lysé.
Záměny: Kostřava walliská náleží mezi typické průvodce vyhraněné stepní vegetace; kde patří často mezi dominanty porostů. Je to trsnatý druh, zcela postrádající plazivé vněpochevní výběžky. Má jemné listy, jimiž se na první pohled odlišuje od druhů z okruhu kostřavy sivé (Festuca pallens), které se liší listy nápadně drátovitými, silně ojíněnými; podobné druhy z okruhu kostřavy ovčí (Festuca ovina) se vyznačují nepřerušeným sklerenchymatickým prstencem v listech. Nejblíže příbuzné jsou druhy kostřava žlábkovitá (Festuca rupicola), která je statnější, zelenější, vždy postrádá ojínění na kolénkách a velmi často má chlupaté pluchy; naproti tomu kostřava nepravá (Festuca pseudovina) je drobnější, a to zejména v kláscích, a není většinou ojíněná. Nejpodobnější a nejpříbuznější je ovšem kostřava padalmatská (Festuca pseudodalmatica), nedávno u nás rozlišená na Třebíčsku a Znojemsku, která je v průměru robustnější, má delší klásky, pluchy a osiny, vyznačuje se dvojnásobným poštem chromzomů.
Festuca valesiaca
Festuca valesiacaFestuca valesiaca
Festuca valesiaca
Festuca valesiaca
Fotografováno dne 22. 6. 2012 (Vít Grulich: Velatice, PP Velatická slepencová stráň) a 28. 4. 2011 (Jan Prančl: Praha, Vyšehradská skála).