Syn.: Ficaria nudicaulis A. Kern., Ficaria verna subsp. calthifolia (Rchb.) Velen., Ranunculus ficaria subsp. calthifolius (Rchb.) Arcang., Ranunculus ficaria subsp. nudicaulis (A. Kern.) Rouy et Foucaud
Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité
Ficaria calthifolia
Rozšíření: Jihovýchodní a střední Evropa – na severu zasahuje až do Čech a Německa, na jihu se objevuje v Itálii, na Balkánském poloostrově a v Malé Asii, na východě areál zasahuje až do jižní části evropského Ruska. U nás roste poměrně hojně jen v teplejších oblastech středních a severozápadních Čech, také na jižní Moravě.
Ekologie: Roste na loukách a stráních, také ve světlých lesích, v pásmu od nížin do pahorkatin.
Popis: Vytrvalá bylina, 10–20 cm vysoká, lodyha vystoupavá, nevětvená, nekořenující, listy stažené do volné růžice, vejčité, matné, 3–4 cm dlouhé a na bázi až 3,5 cm široké, na okraji nepravidelně vroubkované, všechny skoro stejně velké, bez úžlabních rozmnožovacích pacibulek. Květy na neolistěných květních stopkách, korunní lístky úzce vejčité, zlatožluté, vykvétá od března do dubna, po teplých zimách už od února. Plodem jsou nažky v souplodí po 15–25.
Záměny: Podobným druhem je orsej hlíznatý (Ficaria verna subsp. bulbifera), který se odlišuje především přítomností pacibulek v paždí listů, dále kořenujícími lodyhami a olistěnými květními stopkami, listy jsou zároveň lesklé, přičemž navíc horní listy jsou zřetelně menší než dolní.
Ohrožení a ochrana: Orsej blatoucholistý je zařazen mezi ohrožené druhy naší květeny (C3).
Ficaria calthifolia
Ficaria calthifolia
Fotografováno dne 23. 2. 2008 (Lounské středohoří, Milá).