Syn.: Ficus comosa Roxb., Ficus cuspidatocaudata Hayata, Ficus haematocarpa Blume ex Decne., Ficus lucida Aiton, Ficus neglecta Decne., Ficus nepalensis Blanco, Ficus nitida Thunb., Ficus nuda (Miq.) Miq., Ficus papyrifera Griff., Ficus parvifolia Oken, Ficus pendula Link, Ficus reclinata Desf., Ficus striata Roth, Ficus umbrina Elmer, Ficus xavieri Merr., Urostigma nudum Miq.
Česká jména: smokvoň drobolistá (Presl 1846), fíkovník, fikus (Mareček 1996)
Čeleď: Moraceae Link – morušovníkovité
Ficus benjamina
Rozšíření: Pochází z oblasti od jižní a jihovýchodní Asie až do severní Austrálie, na východě areál zasahuje až na Papuu-Novou Guineu a Šalamounovy ostrovy. Často vysazovaný v dalších tropických oblastech světa, oblíbená pokojová rostlina v zemích mírného pásma.
Ekologie: V oblasti původu strom deštných lesů.
Ficus benjamina
Popis: Mohutný stálezelený strom dorůstající v přírodních podmínkách až 30 metrů, bohatě větvený, s hustými tenkými koncovými větvičkami, borka hladká, šedá. V tropickém prostředí tvoří vzdušné kořeny. Listy jsou svěšené, lesklé, téměř kožovité, eliptické až vejčité, ostře zašpičatělé, 6–13 cm dlouhé, 1,5–6 cm široké, s řapíkem 0,5–2 cm. Celá rostlina při poranění vylučuje bíle zbarvenou latexovou šťávu. Četné drobné přisedlé květy jsou ukryty v dutině malého dužnatého útvaru nazývaného sykonium, které po 1–2 vyrůstá v paždí listů. Na vnějším konci má sykonium malý otvor umožňující vstup opylovačům – specializovaným drobným vosičkám rodu Blastophaga. Dužnaté plodenství (fík) je téměř kulovité nebo vejčité, má ve zralosti žlutooranžovou až tmavě červenou barvu, průměr 0,8–1 cm, není jedlé, v tropech je oblíbenou potravou některých druhů ptáků.
Ficus benjaminaFicus benjamina
Ficus benjaminaFicus benjamina
Využití: Druh je v tropických šířkách často vysazovaný jako majestátní strom do parků a širokých ulic. V teplých oblastech, kde chybí vysoká vzdušná vlhkost (Kalifornie), nevytváří vzdušné kořeny. Vzhledem k tomu, že dobře snáší řez, používá se i pro pěstování v podobě stěn a dokonce keřů. V mírném pásmu je to velmi populární pokojová rostlina o výšce 20–200 cm. Nejlépe prospívá na světle, při teplotách 26 ° až 15 °C, toleruje i horší světelné podmínky, ale na náhlé změny ve světle (např. otočení rostliny, prudké slunce) reaguje shozením listů, nové listy se pak přizpůsobí novým světelným podmínkám. Listy opadnou i při nedostatku vláhy, ale i přemokření. Je citlivý na chlad a měl by být chráněn před silným průvanem. Snáší dobře řez, i kořenů, je velmi vhodný pro pěstování jako bonsaj. Množí se vrcholovými řízky.
Existují četné kultivary s listy v různých odstínech zelené a s různými formami panašování, také barvy plodů, které jsou v tropických podmínkách výrazným ozdobným prvkem tvarovaných rostlin.
O užitku, který v minulosti tento druh přinášel, se zmiňoval J. S. Presl (1846): Sázejí jej na trhy pro stín. Listy jedí; ovoce zobají lakotně papuchové; dříví k pálení; kořeny větrné rozžvýkané přikládají na rány od jedu makasarského, též je jedí proti otrávení jedovatými rybami a raky; konečně je potřebují za tetivy na luky.
Poznámka: Je oficiálním stromem Bangkoku a Thajska.
Ficus benjamina
Ficus benjamina
Ficus benjamina
Ficus benjamina
Fotografováno dne 28. 3. 2011 (Vietnam, Hanoi Botanical Garden).