FILAGO MINIMA (Sm.) Pers. – bělolist nejmenší / bielolist najmenší

Syn.: Filago minor Bubani, Filago montana DC., nom.illeg., Gnaphalium calabrum Ten., Gnaphalium filago Gueldenst. ex Ledeb., Gnaphalium minimum Sm., Gnaphalium montanum Huds., Logfia minima (Sm.) Dumort., Oglifa minima (Sm.) Rchb. f.
Česká jména: bělolist nejmenší (Kubát 2002)
Slovenská jména: bielolist najmenší (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Filago minima

Rozšíření: Roste ve velké části Evropy, především v Evropě západní, na východě zasahuje do středního Ruska, na severu do jižní Skandinávie, na jihu Evropy je vzácnější, vyskytuje se spíš v západní části Mediteránu. Dále je uváděn v severní Africe (Maroko i sever Libye), na Kanárských ostrovech a Madeiře, zavlečen i na Azory. U nás roste od nížin do podhůří, v minulosti byl hojnější, ale ustoupil. Častější je v oblastech písčin a slabě oceánického podnebí, např. v Třeboňské pánvi a na Českolipsku.

Ekologie: Roste v nezapojených porostech, na okrajích cest a polí, na úhorech, náspech, v písčinách, na suchých pastvinách, nejčastěji na písčitých půdách. Kvete od června do září.

Filago minima

Popis: Jednoletá šedoplstnatě chlupatá bylina, vysoká 5–30 cm. Lodyhy jsou přímé, hustě olistěné, jednoduché nebo jakoby vidličnatě větvené. Listy jsou čárkovitě kopinaté, celistvé a celokrajné, špičaté, šedoplstnaté. Úbory jsou upořádané po 3–6 v řídkých klubíčkách, jsou 2–3,5 mm dlouhé, vejcovitě pyramidální, na průřezu pětiúhelníkovité a skládají vrcholičnaté květenství. Zákrovní listeny jsou v dolní polovině plstnatě chlupaté, na širokém blanitém a často hnědavém lemu lysé. Květy jsou trubkovité, žlutavé až načervenalé. Nažky jsou dvojtvárné, drobné, s chmýrem.

Ohrožení a ochrana: V ČR ohrožený druh (C3), na Slovensku potenciálně ohrožený (NT), zákonem chráněný v Irsku.

Filago minima
Filago minima

Fotografováno dne 12. 7. 2012 (Česko, Čechy, písečný přesyp u Vlkova).