Syn.: Agaricus veluticeps Cooke et Massee, Agaricus velutipes Curt., Collybia eriocephala Rea, Collybia veluticeps (Cooke et Massee) Sacc., Collybia velutipes (Curt. ex Fr.) Kumm., Collybidium velutipes (M. A. Curtis) Earle, Gymnopus velutipes (Curt.) Gray, Myxocollybia velutipes (Curt.) Sing., Panaeolus veluticeps (Cooke et Massee) Sacc., Paxillus veluticeps (Cooke et Massee) Sing.
Čeleď: Tricholomataceae R. Heim ex Pouzar – čirůvkovité
Flammulina velutipes
Rozšíření a ekologie: Penízovka se objevuje hlavně v zimních měsících (zastihnout ji lze od října do dubna). Roste v hustých trsech na odumírajících i živých listnatých stromech, na kmenech, větvích a pařezech, zejména vrb, topolů, olší, jilmů a buků, jen vzácně i na jehličnanech.
Popis: Stopkovýtrusá, lupenatá houba, klobouk 20–60 mm široký, zprvu vyklenutý, později až plochý, tuhý, hladký, za vlhka poměrně slizký a lepkavý, na okraji slabě rýhovaný, žlutý až oranžově hnědý, lupeny 5–12 mm vysoké, poměrně řídké, bělavé až světle oranžově nažloutlé. Třeň je válcovitý, dutý, 30–100 mm vysoký, 3–12 mm tlustý, pevný, tuhý, v dospělosti celý sametově hnědý, pod kloboukem žlutavě hnědý, směrem k bázi tmavě hnědý až hnědočerný. Dužnina bělavá až žlutavá, příjemně voní. Výtrusný prach bílý.
Flammulina velutipesFlammulina velutipes
Záměny: V okruhu penízovky sametonohé byla v ČR nově rozlišena velmi podobná penízovka pružná (Flammulina elastica), která preferuje především dřevo vrb, méně často jiných listnáčů, liší se mikroskopickými znaky – velikostí a tvarem výtrusů a stavbou pokožky klobouku.
Poznámka: Oblíbená jedlá zimní houba, velmi chutná, konzumují se pouze klobouky, mrazy ji nepoškozují.
Flammulina velutipes
Fotografováno dne 13. 1. 2007 (na kmenech jilmů, Přírodní rezervace Smrdutá, Hostýnské vrchy).