Syn.: Flemingia bracteata (Roxb.) Wight, Flemingia fruticulosa Benth., Hedysarum bracteatum Roxb., Hedysarum strobiliferum L., Moghania bracteata (Roxb.) H. L. Li, Moghania fruticulosa (Benth.) Mukerjee, Moghania strobilifera (L.) J.St.-Hil., Moghania strobilifera (L.) Kuntze, Moghania strobilifera (L.) Jacks., Zornia strobilifera (L.) Pers.
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Flemingia strobilifera
Rozšíření: Druh pochází z jižní a jihovýchodní Asie, je běžný v Indii, Bhútánu, Nepálu, Pákistánu, na Srí Lance, v Barmě, Thajsku, Laosu, Vietnamu, v jižní Číně, na Tchaj-wanu, v Malajsii, Indonésii, Papui-Nové Guineji a na Filipínách. Byl zavlečen i do Střední Ameriky a východní Afriky.
Ekologie: V jižní Číně roste na horských svazích v nadmořských výškách od 200 až do 1600 m, v ostrovních státech (Filipíny, Malajsie, Indonésie) se naopak vyskytuje v nížinách na suchých pastvinách. Nejčastěji vyhledává ruderální stanoviště – neobdělávaná pole, zpustlé zahrady, příkopy a okraje cest, spíše v polostínu než na plném slunci. Obzvláště tam, kde unikla ze zahrad, má tendenci se chovat invazivně, protože tvoří hustě zapojené porosty.
Flemingia strobilifera
Popis: Keř, někdy vzpřímený, někdy poléhavý, dosahující výšky 30–300 cm, starší větévky jsou hnědé či šedavé, huňaté. Kopinaté až čárkovité palisty o délce 0,8–1,8 cm brzy opadávají; listové řapíky jsou dlouhé 0,5–1,5 cm, řídce chlupaté, listové čepele o rozměrech 6–15 × 3–7 cm jsou tvarově dosti variabilní, oválné až vejčité, široce vejčité či kopinaté, se zaokrouhlenou či mělce srdčitou bází a více méně tupou špičkou, s 5–9 páry postranních žilek, lysé nebo na žilkách řídce chlupaté. Květy vyrůstají v axilárních či terminálních hroznech dlouhých 5–15 cm; nápadné listeny jsou světle zelené, někdy nachově naběhlé, široce okrouhlé až vejčité, o velikosti 1,2–3 × 2–4,4 cm, po celé ploše chlupaté. Květy jsou malé a nenápadné, dlouho ukryté v listenu, na kratičké stopce jen 1,5–3 mm dlouhé; kalich je zelený, se zaoblenými cípy, chlupatý; koruna je delší než kalich, bílá, se široce okrouhlou pavézou a křídly užšími než člunek. V krátkém, řídce pýřitém a nafouklém lusku, který je 6–10 mm dlouhý a 4–5 mm široký, jsou pouhá 2 semena, téměř okrouhlá, obvykle tmavě hnědá.
Využití: Rostlina je používána v lidové medicíně, nicméně spektrum využití je velmi široké – od onoho i oficiální medicínou v podstatě schvalovaného až po opravdu prapodivné. Ajurvédská medicína využívá odvar z kořenů a listů k léčbě revmatismu ve formě odvaru, ale i koupelí. Kořeny jsou využívány k léčbě epilepsie, údajně také navozují klidný spánek. Z listů se připravují antiparazitární čaje. Semena používají domorodé ženy jako antikoncepci, zde však se projevuje nejspíš jen placebo efekt, pokud vůbec nějaké účinky mají. Tradičně se z rostliny připravuje teplá koupel pro ženy po porodu. Odvar nebo infuze listů a květů se používá často při léčbě tuberkulózy. Vědecké studie skutečně prokázaly poměrně silné antimikrobní, antikonvulzivní i protizánětlivé účinky této rostliny, není však momentálně součástí žádných oficiálních léků.
Sušenou natí se vycpávají polštáře. Tato rostlina je jednou z těch tradičních, které jsou používány v indickém státě Ásám při rituálech při svátků Bihu. Konkrétně jsou větévky určeny k pohánění dobytka. Někdy je pěstována i jako okrasná rostlina v zahradách.
Poznámka: Rod Flemingia čítá okolo 40 druhů, které pocházejí z tropické Asie, Afriky a Oceánie.
Flemingia strobiliferaFlemingia strobilifera
Flemingia strobilifera
Flemingia strobilifera
Fotografováno v lednu 2015 (Srí Lanka, políčko v okolí Unawatuny).