Syn.: Ungulina fomentaria (L. ex Fr.) Patouillard, Polyporus fomentarius Fries., Agaricus fomentarius (L.) Lam., Boletus fomentarius L., Elfvingia fomentaria (L.) Murrill, Elfvingiella fomentaria (L.) Murrill, Ochroporus fomentarius (L.) J. Schröt., Placodes fomentarius (L.) Quél., Pyropolyporus fomentarius (L.) Teng, Scindalma fomentarium (L.) Kuntze
Čeleď: Fomitopsidaceae Jülich – troudnatcovité
Fomes fomentarius
Rozšíření: Je rozšířen jen v Holarktidě od meridionálního do boreálního pásma a v asijských subtropech, a to v Severní Americe (Kanada, USA), Africe (Maroko), Asii (od Turecka po Kamčatku a Japonsko včetně Pákistánu a Indie) a v Evropě, kde je znám ze všech zemích (jen na západě je mnohem řidší). Ve střední Evropě sleduje hlavně areál buku, který překračuje směrem na sever (tam roste hlavně na bříze) a na jih (kde sleduje hlavně topoly).
Ekologie: Roste jako parazit (saproparazit) na kmenech, méně často na větvích nebo na pařezech listnáčů, hlavně buku. Od nás je znám ze 40 druhů dřevin. Vyskytuje se od nížin do vysokých hor, avšak nejhojněji v pahorkatinách.
Popis: Světle šedý dřevní choroš tvořící vytrvalé plodnice bokem přirostlé k hostiteli. Typický je hlavně svým „kopytovitým“ tvarem, který se až se stářím choroše rozrůstá do plochy. Výtrusný prach má bílý, rourky hnědavé.
Poznámka: Houba je nejedlá. Způsobuje intenzivní hnilobu dřeva. Dříve se z dužniny této houby získával troud, který se používal jako zápalná houbička při zakládání ohně a při střelbě z mušket. Využíval se i v lidové medicíně.
Fomes fomentarius
Fomes fomentarius
Fomes fomentarius
Choroše na padlých stromech přeorientují svou polohu zpět na vodorovnou. Takové plodnice mají pak specifický tvar (viz foto).
Fomes fomentarius
Fotografováno ve dnech 24. 3. 2006 (Strážovské vrchy), 22. 9. 2007 (NP Šumava) a 10. 7. 2008 (Polsko, bučina na polské straně Králického Sněžníku).