V dalších dílech školy fotografování pro botaniky bych se rád zmínil o základních parametrech, které na fotoaparátu můžeme nastavit a které výrazně ovlivňují kvalitu fotografie. Dnes se podíváme na ohniskovou vzdálenost, v příštích dílech si něco řekneme o cloně, času, ISO, expozici, hloubce ostrosti a o rozlišení snímače CMOS nebo CCD.

Takže od začátku – Ohnisková vzdálenost
Ohniskovou vzdáleností ve fotografii rozumíme zorný úhel zachycené scény. Čím je menší ohnisková vzdálenost, tím větší úhel při fotografování zaberete. Podle toho se objektivy rozlišují na širokoúhlé (14–28 mm), standardní 50 mm, teleobjektivy (nad 200 mm) a pak nad 400 mm – dá se říci super teleobjektivy.
Samotné lidské oko je možné přirovnat zhruba k 50 mm objektivu – tak je to prostě zařízeno. Takže pokud zachytíme scenérii objektivem stejné ohniskové vzdálenosti, bude to našemu oku lahodit.
Co se ale hodí pro fotografování rostlin? Či spíše jaké potřebujeme vybavení?

Fotografujeme biotop: Pro tento typ fotografie je poměrně důležité zachytit celkem široký úhel – prostor, ve kterém se rostlina vyskytuje. Podle mých zkušeností vystačíte s objektivem 24 nebo 28 mm. Pokud použijete objektiv 14 mm, dostáváte sice velmi široký úhel záběru (asi 140°), ale také zkreslený pohled. Pokud jste dostatečně vzdáleni od fotografovaného objektu, použijte právě objektiv 50–100 mm, neboť tato ohnisková vzdálenost je nám vlastní.

Fotografujeme celou rostlinu: Jistě je velký rozdíl, jestli hodláte vyfotit např. pochybek nebo katrán. Opět doporučuji ohnisko kolem 50–100 mm. Pokud máte dostatek prostoru a použijete teleobjektiv o ohnisku 200 mm, fotografie dostane větší prostorovou hloubku a bude zajímavější. (Ale zkuste fotit takový katrán ze 2 metrů teleobjektivem.)

Fotografujeme detail: Při fotografování detailů květů, plodů, listů se nejlépe uplatní makro objektivy, které jsou přímo určeny na pořizování detailních snímků. Podle možností bývají v ohniskových vzdálenostech 90–180 mm. Samozřejmě pokud použijete teleobjektiv s dostatečným zvětšením, můžete udělat detail i tam, kam se s makro objektivem prostě fyzicky nedostanete. Buď se tam nesmí, anebo to prostě není možné – na některé skály se špatně šplhá, do studené vody taky v dubnu nemusíme atd.
Objektivem o ohniskové vzdálenosti 500 mm se dostanete opravdu hodně blízko a přitom si ještě pěkně zacvičíte (váží cca 4–5 kg). I když v současné době kompaktních superzoomů (18x) se stabilizátorem si můžete dovolit hodně i s „malou krabičkou“.
Co tedy poradit? Buď dobrý kompakt, který začíná alespoň na 24 nebo 28 mm. Na druhé straně by měl končit alespoň se 7násobným zoomem, tedy 200 mm. Nechci dělat nikomu reklamu, ale DF Olympus SP-570 Ultrazoom je naprosto ideální kombinací. Ohnisko začíná na 26 mm a končí na 520 mm, což představuje 20násobný zoom se stabilizací.
Pokud máte zrcadlovku, tak slušný středový objektiv např. 24–70 mm, teleobjektiv 70–200 mm a makro, opět bez jakékoli komerce doporučím SIGMA 150 mm 2.8 1:1.

A jak to vypadá s těmito ohnisky v praxi?
Dovolil jsem si připravit ukázku od 14 mm po 500 mm:
14 mm – opravdu ze široka se díváte na svět, i když trochu zkresleně:
14 mm
24 mm – dostatečně široké a s menšími deformacemi:
24 mm
50 mm – takhle to vidí lidské oko:
50 mm
120 mm – už máme trošku zvětšeno:
120 mm
200 mm – zvětšení je dostatečné, zvláště pokud máte dostatečné rozlišení a jde udělat výřez:
200 mm
300 mm – ještě lepší (na trhu je od CANONu objektiv 28-300 mm):
300 mm
500 mm a jste tam, kde potřebujete být, navíc bez šplhání po skalách a kopcích:
500 mm
500 mm