Syn.: Tayloria henryae Dixon
Česká jména: skrutek obecný (Opiz 1852), zkrutek vláhojevný (Svrček 1976)
Slovenská jména: skrutok vlahojavný (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Funariaceae Schwaegr. – zkrutkovité
Rozšíření: Kosmopolitní druh. Hojný a velmi rozšířený druh zejména v okolí sídel, na antropicky ovlivněných místech, od nížin až do nejvyšších poloh.
Ekologie: Rudealizovaná, narušovaná místa všeho druhu (stará ohniště, škvárová hřiště, skleníky, spáry a koruny zdí, okraje cest, ale i pole, zahrady, pustá místa), na hlíně a v hlinitých štěrbinách skal. Typický je výskyt na starých spáleništích (antrakofyt), preferuje také místa bohatá na dusík. V přirozených společenstvech je poměrně vzácný.
Popis: Lodyhy od několika milimetrů až do 2 cm vysoké, většinou do 1 cm. Listy široce vejčité nebo vejčitě kopinaté, 1,0–1,5 × 2,0–3,0 mm, krátce zašpičatělé, špičkami přilehlé ke štětu, vyduté, v horní polovině široce vehnuté, celokrajné. Žebro končí ve špičce nebo mírně vybíhá. Buňky čepele 35–50(–56) × 62–90(–100) µm. Štět 2–5 cm dlouhý, žlutý, později červenohnědý, nejprve obloukovitě sehnutý, později přímý, silně zkroucený. Tobolka nachýlená až vodorovná nebo převislá, hruškovitá, asymetrická, rýhovaná, po vyprázdnění hnědá. Víčko široké, ploše vyklenuté, oranžově obroubené. Prstenec ze 2–3 řad velkých buněk, loupavý. Zuby vnějšího obústí spirálně zatočené, po stranách nahoře se zřetelně vyčnívajícími příčnými ventrálními lamelami, špičkami splývají v malý diskovitý, síťovitý útvar.
Záměny: Přestože se jedná o velmi variabilní druh, v plodném stavu je nezaměnitelný.
Poznámka: Jeho druhové jméno – potažmo i rodové – je odvozeno od reakce štětu na vzdušnou vlhkost. Při větší vlhkosti se štět napřimuje, při nižší svinuje.
Fotografovala Naďa Gutzerová, ve dnech 26. 5. 2007 (Chrudim), 22. 6. 2010 (Litošice) a 6. 6. 2012 (Klokočov). Mikrofotografie Josef Špaček (Z knihy J. Špaček: Svět pod mikroskopem, s laskavým svolením nakladatelství Grada).