Syn.: Galium anisophyllum var. sudeticum (Tausch) Hegi
Čeleď: Rubiaceae – mořenovité
Rozšíření: Druh je českým endemitem, pouze sporadicky přesahuje při hranicích do Polska. Několik mikrolokalit se nachází v krkonošských karech (Čertova zahrádka, hřbítek mezi Velkou a Malou Kotelní jámou, Rudník, Malá a Velká sněžná jáma na území Polska těsně za hranicemi). Dlouho tradovaný výskyt na hadcích ve Slavkovském lese je ve skutečnosti mylný a vznikl záměnou s druhem G. valdepilosum (svízel moravský). Starší nálezy z Hrubého Jeseníku nejsou dnes potvrzeny a ani není jisté, zda se jedná o taxon totožný se svízelem sudetským.
Ekologie: Roste v horských nízkostébelných trávnících, na skalách a sutích bazických hornin (čedič, žula, vápenec), v pásmu od hor až do subalpínského stupně. Kvete od června do července.
Popis: Vytrvalá bylina s častými sterilními nekořenujícími výběžky, lodyhy jsou vystoupavé nebo přímé, vysoké 7–15 cm, lysé a hladké, v průřezu hranaté. Lodyžní články jsou ve střední části lodyhy 1,5–2× delší než listy. Tmavě zelené listy jsou úzce obkopinaté, ve střední části lodyhy dlouhé 15–20 mm, široké 1,2–1,6 mm a uspořádané po 5–6 v přeslenech. Listy jsou hladké a lysé, ojediněle mají nazpět nasazené chlupy. Květenství je široce vejčité až obvejčité, s květními stopkami 1,4–1,8 mm dlouhými a s bílou kolovitou korunou, v průměru 3 mm. Od podobných druhů rodu se svízel sudetský odlišuje především délkou prostředních lodyžních článků ve vztahu k délce listů.
Ohrožení a ochrana: Svízel sudetský je zařazen ke kriticky ohroženým druhům naší květeny (C1r), zákonem je chráněn ve stejné kategorii (§1). Je také uveden ve směrnicích Rady Evropy 92/43 EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.
Poznámka: Druh se řadí do složitého komplexu svízele nízkého (Galium pumilum agg.). Podle nejnovějších poznatků vznikl svízel sudetský hybridizací mezi svízelem nestejnolistým (Galium anisophyllon) a svízelem moravským (Galium valdepilosum) v období dob ledových a meziledových, kdy byly tyto dva – dnes ekologicky značně odlišné – druhy šířeji rozšířené. Dnes ani jeden z rodičovských druhů v Krkonoších ani v jejich bližším okolí neroste (G. anisophyllon se nejblíže vyskytuje v Alpách a v Západních Karpatech, G. valdepilosum patrně v Hradčanských stěnách u Mimoně). Svízel sudetský tak představuje významný glaciální relikt a památku glaciální hybridizace. Morfologicky je ovšem druh diferencován jen slabě a je otázka, zda je vůbec možné ho podle morfologických znaků spolehlivě odlišit.
Fotografovali Filip Kolář a Adam Knotek, ve dnech 8. a 9. 10. 2011, 17. 7. 2012 (Česko, Krkonoše, Čertova zahrádka a Kotel).