GALIUM ULIGINOSUM L. – svízel slatinný / lipkavec slatinný

Česká jména: svízel slatinný (Kubát 2002)
Slovenská jména: lipkavec slatinný (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Rubiaceae – mořenovité

Galium uliginosum

Rozšíření: Roste v Evropě s výjimkou nejjižnějších oblastí, od severu Pyrenejského poloostrova areál pokračuje na východ přes střední Evropu, Skandinávii a západní Sibiř až k Bajkalu, Jeniseji a Leně, zasahuje zřejmě i do západočínského Sin-ťiangu (údaje ze S’-čchuanu a Jün-nanu jsou nejisté a vyžadují ověření), dále roste na Islandu, v jihozápadním Grónsku, severním Maroku, na Kavkaze. Zavlečen byl na Nový Zéland. U nás roste dosti hojně od nížin do hor, v některých oblastech je vzácný, zvláště v Dyjsko-svrateckém úvalu a na Hané.

Ekologie: Roste na rašelinných loukách, na vlhkých pastvinách, řidčeji na březích vod. Kvete od června do července.

Galium uliginosum

Popis: Vytrvalá bylina s dlouhými tenkými kořeny a krátkými oddenky, bez sterilních přízemních výhonků. Lodyhy jsou chabé, přímé, vystoupavé nebo poléhavé, dlouhé 20–50 cm, čtyřhranné, křídlaté, na hranách s nazpět ohnutými osténky. Listy a listeny jsou uspořádány v 6–8četných přeslenech, jsou obkopinaté, zašpičatělé, zakončené osinkou, na okrajích draslavé, živě zelené. Květenství je koncové, latovité, bohatě větvené, jednotlivé vrcholíky jsou 3–5květé. Bílá koruna je krátce nálevkovitá až miskovitá, čtyři korunní plátky jsou členěné asi do dvou třetin. Merikarpia jsou ledvinovitá, tmavě hnědá, hustě pokrytá kuželovitými hrbolky.

Záměny: Podobné jsou svízel bílý (Galium album) nebo svízel nízký (G. pumilum), od nichž se liší nazpět zahnutými osténky na lodyze, poněkud podobný může být též svízel bahenní (G. palustre), rostoucí navíc na podobných místech, ten má však 4četné přesleny a listy na vrcholu tupé.

Galium uliginosumGalium uliginosum
Galium uliginosum

Fotografováno dne 19. 7. 2015 (Česko, Lenora, břeh Řásnice).