Herba mythologica: Gelotophyllis – bylina smíchu

Na svět se dá dívat různě: dospěle kriticky i dětsky naivně, je možné v něm vidět jen samou tragedii, ale třeba i nekonečnou komedii, je možné se denně utápět v hořkých slzách nad hrůzami světa, ale je taky možné se nad kotrmelci života skvěle bavit. Záleží asi především na povaze člověka – někdo často pláče, jiný se zas raději směje.
Možná ale, že lidský smích je možné vyvolat i uměle, například použitím nějaké rostliny. Kuřáci marihuany asi hned začnou přikyvovat – určitě je ale za to nebudu chválit, úsměv na rtu přece není omluvou pro žádnou drogovou závislost. To se raději hned poohlédněme po bylině smíchu jinde.
Jednu takovou zvláštní rostlinu popisuje Plinius ve své 24. knize: Gelotophyllida in Bactris, et circa Borysthenen. Haec si bibatur cum myrrha et vino, varias obversari species, ridendique finem non fieri, nisi potis nucleis pineae nucis cum pipere et melie in vino palmeo.
V Pliniově době se tedy jmenovala Gelotophyllis a rostla kdesi ve východní Evropě a Střední Asii. Názvem Bactria bylo v antice označováno území mezi pohořím Hindúkuš a řekou Amudarja, tedy v oblasti dnešního severního Afghánistánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu, okrajově i Turkmenistánu. Borysthenes je zase starověkým geografickým pojmem pro řeku Dněpr, eventuálně pro oblast okolo ústí této řeky. Dnes bychom řekli, že areál této rostliny je značně disjunktivní, tedy nesouvislý. Ovšem nelze vyloučit, že Gelotophyllis rostla vlastně v celé oblasti od Dněpru po Střední Asii, jen Plinius měl neúplné údaje. Asi nic dalšího nevykoumáme, jakýkoli popis rostliny v zápisu schází. Určitě ale zaujme použití byliny – pije se prý s myrrhou ve víně, což způsobí nekonečný smích do doby, než jsou člověku podána borovicová semínka a palmové víno s pepřem a medem.
Co k tomu dodat! Myrrha, která se měla ke Gelotophyllis a vínu přidat, byla velmi ceněnou látkou. Jedná se vlastně o vonnou pryskyřici z myrhovníku (Commiphora myrrha nebo Commiphora erythraea), který se pěstuje v severovýchodní Africe a na Arabském poloostrově. Ve starověku byla často používána při rituálních i léčitelských úkonech. Podle areálu myrhovníku identitu Gelotophyllis nijak blíže nezjistíme, jeho pryskyřice byla totiž předmětem obchodu, byla k mání i mimo oblast svého původu. Ani další zmiňované rostlinné produkty nám více nenapoví – palmové víno je známé starověké antidotum pro přízraky, známe jeho použití i u Ophiusy. Borovicová semena (především piniová) a pepř jsou ingredience starověku také dobře známé.
Se značnou lítostí tedy musíme konstatovat, že identitu smíchonosné Gelotophyllidy s jistotou neurčíme, budeme ji tedy muset připsat do soupisu bylin mýtických.
Souškoučitelka nám ve škole říkávala: kdo se směje, neví čemu, podobá se přihlouplému. Ať se na mě můj někdejší pedagogický sbor nezlobí, ale já s tím nesouhlasím. Pohled na smějící se lidi (a je mi vcelku jedno, proč se smějí) je mi určitě mnohem milejší, než tváře pokřivené depresí. Smějte se, lidičky, až vás budou pusy bolet!