Syn.: Pneumonanthe pannonica (Scop.) F. W. Schmidt, Coilantha pannonica (Scop.) G. Don – hořec panonský
Čeleď: Gentianaceae Juss. – hořcovité
Rozšíření: Alpy (především jejich východní část) a Šumava, ojediněle v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, kam byl uměle vysazen.
Ekologie: Roste na horských loukách a pastvinách, v nivách horských potoků i kolem cest, v pásmu od hor až do subalpínského stupně.
Popis: Vytrvalá bylina, snad nejznámější botanický symbol Šumavy, zde relativně hojný glaciální relikt. Lodyha přímá, 20–90 cm vysoká, dutá, dolní listy řapíkaté, podlouhlé, horní přisedlé, podlouhlé až podlouhle kopinaté, kališní cípy nazpět zahnuté, koruna nachová, temně tečkovaná. Kvete od července do září.
Ohrožení a ochrana: Hořec šumavský je druhem silně ohroženým (C2) a ve stejné kategorii je chráněn i podle zákona (§2).
Poznámka: V minulosti byl hořec panonský sbírán pro svůj dlouhý kořen, který byl vyhledávanou součástí lihových extraktů, což v konečných důsledcích znamenalo výrazné snížení jeho četnosti a hrozilo jeho naprosté vyhynutí. Po válce se začal šířit z nepřístupných hraničních zón zpět na svá dřívější stanoviště, takže dnes mu nehrozí na Šumavě bezprostřední nebezpečí.
Fotografováno dne 3. 8. 2003 (Šumava, Modrava).
Prohlašujeme, že fotografovaná rostlina s obnaženým kořenem nebyla námi násilně vykopána, nalezli jsme ji v naplavenině Roklanského potoka, kam se dostala patrně po stržení části břehu, na němž rostla.
