GEOPYXIS CARBONARIA (Alb. et Schwein) Sacc. – zvoneček uhelný / pohárik spáleniskový

Syn.: Peziza carbonaria Alb. et Schwein.
Čeleď: Pyronemataceae Corda – ohnivkovité
Geopyxis carbonaria
Rozšíření: Je známý z Evropy a Severní Ameriky.
Ekologie: Vyrůstá ve vlhkých obdobích v dubnu až říjnu na starých spáleništích poblíž jehličnatých stromů. Roste většinou ve skupinách, někdy i jednotlivě, objevuje se už na 16 týdnů starém spáleništi.
Geopyxis carbonaria
Popis: Plodnice (apothecia) mají průměr 0,5–2 cm, v mládí jsou kulovité, později pohárkovité s vroubkovaným okrajem, v mládí mírně svinutým dovnitř, ve stáří jsou až miskovitě rozložené. Rouško na vnitřní straně je okrové, matně okrově oranžové nebo žlutavě červenohnědé. Vnější strana je hladká nebo jemně pomoučená, nahnědlá, oranžově žlutá až světle červenohnědá, ve stáří vybledá, okraj je bělavý, pomoučený. Třeň je 0,3–1 cm dlouhý, asi 2 mm tlustý, ponořený v zemi, nahnědlý, s moučnatým popraškem. Dužnina je voskovitá, křehká. Výtrusy jsou bezbarvé, hladké, elipsoidní, s vřetenovitě zahrocenými vrcholy, 12–18 × 6–9,5 µm velké.
Geopyxis carbonaria
Geopyxis carbonaria
Záměny: Podobný je zvoneček alpský (Geopyxis alpina) a zvoneček páchnoucí (Geopyxis foetida), oba páchnou a nerostou na spáleništích. Podobné mohou být i některé řasnatky (Peziza sp.) a hlízenky (Dumontinia sp. a Sclerotinia sp.), které obvykle také na spáleništích nerostou.
Využití: Je nejedlý.
Geopyxis carbonaria
Fotografováno dne 11. 8. 2010 (Srbsko, pohoří Golija).